„Jakákoliv účast ve hře o medaile by pro nás byla skvělá. Ale další finále, to by byl obrovský úspěch,“ zasnil se Budínský.
Třikrát za sebou ligové stříbro, může tahle éra pokračovat? Nebo se Děčín dokonce může posunout ještě výš?
Pokud bude Nymburk Nymburkem, což lze zatím těžko odhadovat, tak to samozřejmě bude složité. Pořád je to čtrnáctinásobný šampion, což je samo o sobě dost průkazná informace pro všechny, s kým mají tu čest. Je potřeba to brát tak, že Nymburk určitě nebude mít chuť slevit ze svých vavřínových pozic, ale jestli se to někdy zlomí a někdo přetlačí Nymburk ve finále? Třeba se toho dočkáme. Každopádně letos se finále bude hrát už zase na dva vítězné zápasy, takže z tohoto pohledu to bude těžší než loni.
A jaká je vaše šance na finálovou obhajobu?
Je jasné, že konkurence bude chtít urvat naši pozici. Velké ambice mají Pardubice, Svitavy hodně posílily a budou také útočit na nejvyšší příčky. Takže jakákoliv naše účast ve hře o medaile by byla super. A hrát znovu finále, to by byl obrovský úspěch.
Děčínská lavička (zleva Jakub Krakovič, Šimon Ježek a Tomáš Pomikálek) a trenér Pavel Budínský se radují z trojky během finále proti Nymburku.
Děčínský trenér Pavel Budínský rdí Lukáši Bažantovi.
Děčín vstupuje do éry po Tomáši Vyoralovi, váš klíčový rozehrávač odešel po čtyřech letech v Děčíně do týmu mistrovského Nymburka. Jak se s jeho odchodem vyrovnáte?
Bude to jiná sezona, Tomáš tu za čtyři roky zanechal hlubokou stopu a byla to výrazná osobnost, rozdílový hráč. Ale to jsme už tady zažili víckrát, takže věřím, že tu mezeru zacelíme a jeho roli rozmělníme mezi další hráče. Nebo že ji výrazně převezme někdo jiný. Obavy z toho nemám, ve sportu si musíte věřit a smyslem naší práce je vytvářet a objevovat další hráče, kteří ho mohou nahradit. Odejde jeden, přijde jiný, to je sport.
Děčín posílili Lukáš Feštr, Filip Halada a Pavel Grunt, co od nich očekáváte?
Všichni přicházejí z respektovaných klubů. Filip hrál v Komárně, které získalo slovenský titul a vyhrálo Alpský pohár, ví tedy, jaké to je hrát o medaile, což je na něm vidět. Oba borci z USK, Lukáš Feštr i Pavel Grunt, měli přísného trenéra a jejich klub loni prožil také hodně povedenou sezonu, takže očekávám, že budou platnými hráči.
Děčínský trenér Pavel Budínský signalizuje během finále s Nymburkem.
Začínáte čtrnáctou sezonu na lavičce Válečníků. Pořád je to dobré „manželství“?
S manželkou budeme slavit dvacetileté výročí, a když jsem ji poznal na vysoké škole, tak by mě nenapadlo, že budeme takhle dlouho spolu. Po takové době víte, že se máte o koho opřít, a vážíte si hodnot, které vám ten člověk nabízí. A to je podle mě stejné i v této branži. Neříkám, že bych se třeba bránil nějaké větší výzvě i s ohledem na to, že už mám zkušenosti s mezinárodním basketem, ale muselo by to být něco tak silně zajímavého, co by vás donutilo změnit to, čeho si vážíte nejvíc. Musel by to být opravdu trhák.
Takže zatím žádné plány na kariérní změnu?
Neříkám, že jsem tady na věky věků, ale když jste v klubu, který vyznává silnou společenskou kulturu, týmovou chemii a můžete se tu o lidi opřít, tak je to podle mě to, co spousta lidí hledá jak v osobním, tak v pracovním životě a někdy to třeba ani nenajdou. Já mám stabilní manželství, zdravé děti a zdravou pracovní morálku ve zdravém klubu, čehož si strašně považuji a dávám to všem najevo. Ale to neznamená, že by někde nemohlo existovat něco podobného nebo i lepšího. Třeba i jo, ale zatím mě nic takového neoslovilo, takže o tom ani nepřemýšlím.
