Pardubice vás hodně potrápily. Čím jste je nakonec přehráli?
Těžko říct, protože v závěru třetího zápasu neměl síly na rozdávání žádný ze soupeřů. Zkrátka jsme to urvali. A to je teď to jediné, co se počítá.
Do série jste šli v roli favorita. A první zápas jste ztratili. Jak jste se cítili ve chvíli, kdy jste museli stav série obracet?
V tom je letošní herní systém čtvrtfinále strašidelný. Stačí jedna porážka a jste pod šíleným tlakem. To nahrává papírově slabšímu týmu. I proto bylo první kolo play-off nejtěžší, co jsem v posledních letech hrál.
První domácí zápas jste zvládli, ale nedělní utkání bylo dlouho vyrovnané. V čem se soupeř v rozhodujícím duelu zlepšil?
Hlavní problém byl zase v nás. V kabině jsme si řekli, jak na Pardubice vletíme, jenže odhodlání zůstalo v šatně. Proto soupeř v poločase prohrával jen o dva body a cítil šanci na úspěch. Až po přestávce jsme se zlepšili.
V klíčovém zápase jste se dlouho nemohl trefit do koše a nakonec jste dal možná rozhodující body. To je asi dobrý pocit.
Spíš šílený. Už jsem myslel, že se netrefím ani jednou. I takové chvilky ke sportu patří.
V semifinále hrajete proti Děčínu. Nakopne vás úspěch ze čtvrtfinále?
To kdybych věděl. To se musíte přijít zeptat po sérii. Bylo by to hezké. Všichni víme, kde bychom chtěli být a o co se už tři roky snažíme.
