Kvalifikaci jste už ale ztratili dříve. Souhlasíte?
Ano. Rozhodující byly zápasy před rokem doma s Estonskem a loni na podzim v Bělorusku, které jsme prohráli. Jeden vyhrát, třetí příčka by nám neunikla.
Jaká je v porovnání s Evropou úroveň českého basketbalu?
Ukazuje se, že Evropa je nesmírně vyrovnaná. Často rozhodují maličkosti, třeba v jakém zdravotním stavu a formě se mužstvo sejde. Nám scházel zraněný Zídek a k podzimnímu kvalifikačnímu bloku jsme někteří nepřijeli v potřebné formě.
Po podzimu rezignoval trenér Hummel. Na zbývající dva zápasy ho nahradil Ježdík. Projevilo se to?
V tom chyba nebyla. Výměna mohla mužstvu jen pomoci, protože každá změna je oživením. Poláky jsme sice porazili, jenže Estonce už ne.
Proč?
Nezačali jsme dobře, byla špatná konstelace hvězd.
A herně. V čem byl problém?
Ubránili jsme sice jejich střelce z dálky, což je největší zbraň Estonců, ale nechali jsme je příliš najíždět pod koš, odkud dávali body. Od třetí minuty jsme prohrávali a marně se snažili o obrat.
Jednu předkvalifikaci jste už zažil. Jak náročná bude ta nadcházející?
Především bude jiná než ta minulá. Tehdy jsme absolvovali jeden turnaj na Kypru, kde ze tří mužstev dvě postupovala. Tentokrát nás čekají zápasy se Slovenskem, Lucemburskem a Portugalskem doma a venku. Hrát se bude během června a srpna a postoupí dva týmy.
Budou mít vůbec nejlepší hráči přes léto chuť reprezentovat?
Je to naše práce, takže si vybírat nemůžeme. Přijde ale nový trenér, nový realizační tým a zřejmě i noví hráči.
Co českému basketbalu chybí k lepším výsledkům?
Toho je víc. Napadají mě ale peníze. Ty by měly být motivací. Hráči, kteří nejsou v národním týmu, by měli reprezentantům závidět. Tím by se zvýšila konkurence. V současné době nic takového není a někteří hráči si raději doléčují zranění místo toho, aby v době, kdy mohou mít volněji, vyráželi za reprezentačními povinnostmi.
