„Je tu super kolektiv. Vyhovuje mi i trenér, způsob hry. Nestěžuju si. Máme docela mladý tým, takže se i já cítím docela mladě,“ říkala se smíchem téměř osmadvacetiletá hráčka na začátku sezony.
Trenéru Bártovi pomáhala s rozehrávkou. I když to její post zrovna nebyl. „Normálně hraju dvojku, musela jsem ale pendlovat i na jedničku. Nemáme totiž klasickou rozehrávačku.“
S tímhle postem měla Lokomotiva problémy už loni. Před play-off totiž přišla hned o dvě rozehrávačky - nejdřív se zranila Američanka Terra Wallaceová, pak k ní přibyla i Katarína Šándorčínová. Slovenka u týmu zůstala i letos. Do sestavy se ale vrací jen pomalu.
Irena BoreckáZa dva týdny osmadvacetiletá rozehrávačka je mistryní Evropy z roku 2005 z Turecka, stříbrná ze stejného podniku z roku 2003 z Řecka a pátá z olympiády v Aténách. V lize začínala před deseti lety ve Žďáru nad Sázavou. Odtud se přesunula na tři sezony do Gambrinusu Brno, další tři strávila v Trutnově. Pak se vydala do zahraničí, postupně si zahrála za slovenský Ružomberok a maďarské kluby z Miškolce a Györu. Odtud se vrátila do Česka - do Karlových Varů. |
V sobotu to zkoušela na palubovce Hradce Králové. Odehrála tu téměř osm minut. „Je to o hlavě. Fyzicky je už zdravá, jen tomu musí věřit,“ říká její kouč Jiří Bárta. Také proto mu manažer Maleček přivedl druhou rozehrávačku z Kanady.
Erica Mc Guinnes odehrála za Lokomotivu už druhý duel. V Hradci jí kouč Bárta poslal na palubovku na dvaatřicet minut. Víc tu odehrála jen Blanka Sedláčková. „Bude na sobě muset ještě zapracovat,“ říká o Kanaďance Bárta.
Přesto to ale vypadá, že Lokomotiva se největšího problému zbavuje. Borecká už na postu jedničky zaskakovat nebude. „Bylo to pro mě takové školení,“ směje se. Stejně jako pro Sedláčkovou, která si první rozehrávačku zahrála v play-off.
„Naposledy jsem to zkusila ve starších dorostenkách,“ připomínala. Letos se na začátku sezony o jedničku střídaly. Žádné tahání sirek prý ale nebylo. „Trenér se pokaždé na jednu z nás podíval a řekl: teď to budeš hrát ty. Nebo jsme si to řekly mezi sebou. Když některá z nás už nemohla, nebo podle toho, kdo zrovna bránil. Aby se nám dobře vydriblovalo.“ Že by si ale Borecká hru na jedničce nějak zvlášť užívala? „Tak k tomu se raději nebudu vyjadřovat,“ odbývá otázku se smíchem.
Před návratem do Česka hrála v Maďarsku. Dva roky. „Byl to úplně jiný způsob hry. Hrálo se tam hrozně tvrdě,“ říká. Právě tohle jí dělá při návratu na české palubovky největší problémy. „Když udělám nějaký zákrok, pokaždé to je faul,“ posteskne si.
Naposledy na to doplatila v sobotu v Hradci. Kvůli pěti faulům musela z palubovky v šestatřicáté minutě. „Prostě jsem zvyklá na tvrdou hru. A takhle se tady nehraje. To bylo už v přípravných zápasech. Pořád jsem dohrávala se čtyřmi fauly. Rozhodčí pískají každý zákrok. Pro mě to je úplně něco nového. Cítím se, jako bych přišla prvním rokem do ligy,“ přiznává.
Zvyknout si ale musí. Jinak by svému týmu platná moc nebyla. „Bude to ale chvilku trvat,“ uvědomuje si.
Zvykat si ale nebude jen na pískání rozhodčích. Karlovy Vary se s návratem dvojice Větrovcová - Magerčiaková vrátily ke hře bez klasického pivota. „Obě na tomhle postu dokážou zahrát. Občas by možná klasická pětka byla zapotřebí, není to ale moje starost.“
Jinak je Borecká v Karlových Varech spokojená. „Mám hezký byt, město se mi líbí. A parta je tu skvělá,“ říká.
