Světový ženský basketbal ovládá v posledních osmi letech na mistrovstvích světa stále trojlístek Austrálie, Rusko a USA, který už potřetí za sebou žádný jiný tým na stupně vítězů nepustil.
Právě skončený šampionát v Brazílii zaznamenal pouze jedinou změnu na medailových pozicích: Austrálie si vyměnila místo s USA. Prsty v tom měly ruské basketbalistky, které v semifinále nečekaně vyřadily Američanky. Ovšem potřetí za sebou prohrály ve finále a zůstaly na ně i v Sao Paulu opět "jen" stříbrné medaile.
Sedmé místo českých reprezentantek je z hlediska nastavených cílů úspěchem, i když velcí optimisté mohli po loňském zisku titulu mistryň Evropy pomýšlet i na medailové pozice.
Cílem českých basketbalistek před odletem do Brazílie byl však postup do čtvrtfinále a z tohoto pohledu svěřenkyně trenérů Jana Bobrovského a Lubora Blažka úkol bezezbytku splnily.
"Za celý turnaj jsme zahráli pouze proti Brazílii jedno špatné utkání, kdy jsem nebyl spokojen s výkony hráček," řekl kouč.
Výsledek ale mohl být ještě lepší. Na tom, že se kontinentálním šampionkám nepodařilo vystoupit výše, se podepsalo několik faktorů. Prvním je velice úzký hráčský kádr nejlepších basketbalistek, který se ještě oslabil hned v úvodu prvního zápasu s Francií o Michaelu Pavlíčkovou.
Její podvrtnutý kotník se sice podařilo dát v průběhu necelého týdne dohromady, ale absence klíčové hráčky byla citelná už při první prohře s Francií rozdílem čtyř bodů.
Pavlíčková poté pomohla týmu zejména při vítězství nad Ruskem v osmifinálové skupině. Po tomto úspěchu potkala český tým série tří proher. S týmem amerických basketbalistek nikdo nepočítal s vítězstvím, nicméně české basketbalistky podaly proti Dream Teamu navzdory porážce velmi dobrý výkon.
Co řekl kouč BobrovskýO splněném cíli O zápase s Brazílií O úzkém kádru |
Ve čtvrtfinále proti Brazílii se ale ani zkušené hráčky nevyrovnaly s bouřlivou domácí kulisou a také narůstající únavou. Náročný zápas nezvládly ani po psychické stránce, herně byly najednou i opory poloviční.
Špatná koncovka a hlavně chyby v rozehrávce umožnily natěšeným domácím Brazilkám užít si v závěrečných zápasech první a také poslední radost z vítězství. V semifinále Brazílie podlehla Austrálii a v boji o bronz týmu USA.
Proti loňskému zisku titulu mistryň Evropy hrál sice český tým o poznání lépe mimo podkošový prostor, ve většině zápasů stály výkony pouze na
trojlístku zkušených opor Haně Machové, Evě Vítečkové a Janě Veselé.
Dobře dokázala zaskočit Markéta Mokrošová, která většinou vnesla do hry oživení a její tříbodové pokusy často znamenaly pomoc z krize. Místo zraněné Pavlíčkové se do základní pětky dobře zapracovala Zuzana Klimešová. Na rozehrávce občas zaskočila i Michaela Uhrová, která splnila očekávání.
Poněkud horší už byla situace s podkošovými hráčkami. Petra Kulichová se proti loňsku výrazně zlepšila, v podkošových soubojích v obraně roste do světové špičky, ovšem v útoku bývá často kvůli špatné koncovce neškodná. Ocenění zaslouží ale za přístup k posledním zápasům, kdy hrála se zlomenou záprstní kůstkou na ruce.
Operace kolena po zranění v loňském finále mistrovství Evropy výrazně poznamenala hru Ivany Večeřové, která takřka celou uplynulou sezonu vynechala. Večeřová se v Brazílii dlouho hledala, často chybovala. Nejlepší zápas odehrála proti týmu USA, v rozhodujících momentech se jí ale nedařilo podle představ.
Nebýt prohry s Francií v prodloužení o jediný bod, mohly dopadnou české basketbalistky ještě lépe. Ovšem i sedmé místo na mistrovství světa je
cenné. Znamenalo totiž v současném světovém žebříčku skok z desátého na šesté místo. Což je vzhledem k malé hráčské základně českého ženského basketbalu a velkému počtu zemí více než lichotivé umístění.
Ženský basketbal momentálně těží z kádru juniorských mistryň světa z roku 2001, ovšem za úspěšnou skupinou je generační propast.
