"Nevím, kolik přijde diváků," vyslovila otázku všech Jana Veselá. "Bojím se, jestli ta hala není velká až příliš. Jestli lidi nepřijdou, bude to tu strašidelný." A protože polský výběr hraje svou základní, potažmo osmifinálovou skupinu v Katowicích, tahle obava má reálný podklad.
"Jestli lidi nebudou, musíme najít sílu samy v sobě. Z této strany holt musíme posbírat motivaci, chuť a vůli hrát," doplňuje pivotka Zora Škrabalová, kterou v devětadvaceti čeká první velký šampionát.
Ale protože procestovala celý basketbalový svět, může srovnávat. "V Lugu byl taky takový gigant, neměla sice takový prostor za koši, ale po stranách byla hodně vysoká a ještě měla další patro," vybavuje se jí zážitek ze španělského angažmá.
"Ve Valencii máme taky takhle velkou halu, takže mi to nepřijde problematické," doplňuje ji o dva roky mladší, ale neméně protřelá Veselá.
Devět let starý betonový kolos, jehož hrany obrušuje klenutý dřevěný strop, nemá šanci uvítat ligové soutěže. Ale během dvou let hostí už třetí mistrovství Evropy. Před basketbalistkami tu hráli basketbalisté a volejbalistky.
Jak se především ony dokázaly v roce 2009 vypořádat s ostrým světlem od stropu, asi zůstane záhadou. "Když člověk střílí, je trochu oslněn," nemohla si nevšimnout Veselá.
"Do košů to padá dobře," doplnila ji Škrabalová, zakončující přece jen z větší blízkosti. "Ale doskakování je takové oslňující. Zapomínáte, kde jste a začnete jen mrkat. Ale pro všechny to bude stejné, Není to tak, že my hrajeme odpoledne proti oknům a ony už večer ne."
Kanonýrka Kateřina Elhotová našla ještě jednu nepříjemnost. "Důležitý je zvyknout si na prostor za oběma koši," připomíná. "Ale myslím, že po prvním tréninku už jsme na konci střílely docela slušně," dodává.
A věčná optimistka českého týmu Zora Škrabalová má i důvod k pochvale: "Hlavní je, že to neklouže a jsou dobře vidět čáry. A tady problém není. Přitom někde bývá obtížné lajny rozlišit.