„Jsem rád za sebe i za celý tým na palubovce, že tady teď sedím s plackou na krku. Jsme tam, kde jsme před touto sérií chtěli být,“ řekl na tiskovce po remíze 82:82 pivot Ondřej Kohout. „Sezona od nás byla velice dobrá, hráli jsme dobrý basket,“ pokračoval 26letý hráč.
V play-off to nicméně drhlo, což se projevilo zejména v neúspěšném ligovém semifinále s Děčínem, jenž Pardubicím zatarasil cestu do vytouženého boje o titul. A pak taky v pondělním závěrečném utkání sezony. Beksa při vědomí jedenadvacetibodového náskoku z prvního střetnutí v Opavě měla potíž se pořádně rozehřát; i když zisk cenného kovu nebyl ani na chvíli v reálném ohrožení, mohli Východočeši snadno podlehnout.
„Těší mě, že jsme to zvládli, hlavně výsledkově. Byl to jeden z nejtěžších zápasů, co se týče psychiky,“ konstatoval Kohout.
„Šlo o poslední utkání sezony, navíc jsme mohli být uspokojení tou výhodou z předchozího zápasu. Dvacet bodů v basketu je zrádných, skoro nic to neznamená. A ještě proti týmu, jako je Opava, který má všechny hráče střelce,“ dodal.
Trenér Beksy Levell Sanders se o remízovém vyústění sezony vyjádřil jako o „divném“.
„Je to podruhé v mé kariéře, co se to přihodilo, jednou už jsem to zažil ještě jako hráč Děčína proti Prostějovu,“ řekl.
Před začátkem odvety mužstvo upozorňoval, že Slezané nastoupí s čistou hlavou a budou pálit ze všech pozic.
„Přesně to se stalo. Přišli a trefovali trojky, což je klíč k jejich hře. V první půli proměnili sedm ze 17, což je velký rozdíl oproti domácímu utkání, kdy to měli dvě z 19. Právě trojkami se drželi v zápase a získávali sebevědomí. A my jsme tomu hodně pomáhali tím, že jsme jim nechávali lehké koše z rychlého protiútoku nebo ze šestek,“ vadilo kouči.
