Ne, tentokráte se v hodnocení lišil málokdo. A proč by také měl. „Srbové byli lepší,“ musel - tak jako jeho spoluhráči - přiznat Petr Benda. Což skutečně byli: domácí favorit k radosti haly Kombank Arena postoupil do finále olympijské kvalifikace, Češi těsně před páteční půlnocí skončili.
Bylo to zklamaní, leč s vědomím, že tohle byla srážka s obrem.
„Drželi jsme se první půli, ale oni svou trpělivou hrou spolu s našimi chybnými rozhodnutími nedovolovali komplikace,“ líčil hráč Nymburka. „Sice to vypadalo, že jsme pořád teoreticky na dostřel, ale nemohli jsme se k nim přiblížit. Pak dal Teodosič čtyři trojky - a to nás zlomilo. Dali jsme do zápasu všechno, snažili jsme se o naši hru. Bohužel to dnes nestačilo.“
Byla to lekce tvrdá i přínosná; zápas ukazující na to, že proti absolutní špičce se zaváhání neodpouštějí. „Nějakých 25 minut se to pořád tahalo. Stačilo dvakrát ubránit, vyřešit lépe nějaké situace v útoku a byli bychom na dostřel. To by je mohlo znervóznět,“ říkal Benda. „Jenže jsme se pod deset bodů nemohli dostat - a pak už si duel Srbové pohlídali.“
Srbský pivot Nikola Jokič zakončuje, fauluje ho český protějšek Petr Benda.
Utkání končilo až exhibičními pasážemi, v nichž se naplno projevila šíře srbského kádru. Byl to dost možná i konec jedné éry - a třeba také reprezentační kariéry Petra Bendy. Loučení totiž nezvažuje jen kapitán Jiří Welsch (rozhovor zde).
„Přemýšlím o tom, že to byla moje poslední akce,“ řekla nymburská opora. „Ale nebudu dělat unáhlená rozhodnutí. Nechám si čas na rozmyšlenou.“
Sport je v tom stejně nezvratný jako život sám a Benda to dobře ví: „Tým se bude pomalu omlazovat. Což někdy musí přijít a u nás se to pomalu blíží.“ Že by však propadal chmurám ohledně budoucnosti? Kdepak. „Základ mužstva je pořád dobrý. Věřím, že mladí kluci budou jezdit dál; jádro je silné a může být konkurenceschopné téměř každému týmu v Evropě,“ uvedl.
Na proměnu olympijského snu v realitu to ovšem v Bělehradě nestačilo.
