Při startu přípravy ve své domovské hale v Nymburce líčil, že ta pravá atmosféra boje o olympiádu přijde až v Bělehradu. Tak co, kapitáne? „Jo, už dolehla,“ usmál se Jiří Welsch. „Částečně už minulý týden, když jsme se sešli v Praze kompletní a hráli zápasy, co pocitově už byly přípravou. Tady to na nás určitě dýchlo.“
Lídr národního týmu to říkal po vůbec prvním tréninku Česka v dějišti olympijské kvalifikace, jímž je prostorná Kombank Arena. „Když budu mluvit o hale, jsme tady vrženi přímo do jámy lvové,“ řekl Welsch.
A nejspíš nepřehání. Atmosféra se čeká vpravdě pekelná.
Jak zatím v Bělehradě vypadají podmínky? Vše klape?
Přijeli jsme na hotel, shodili tašky, zatejpovali se a mířili na trénink... Ale samozřejmě nepředpokládám, že by byly výrazné problémy. Hala je osvědčená, hostila už hodně významných basketbalových zápasů a jiných akcí. Hotel taky vypadá dobře.
A co čekat, až „jámu lvovou“ zaplní diváci?
Nevím, co mám čekat od atmosféry v zápasech, kdy nebude hrát Srbsko, i když my máme v týmu jednoho Polosrba. Takže si myslím, že se hodně domácích přijde podívat i na Jana (Veselého). Na Srbsko tu bude absolutní sportovní peklo; viděl jsem záběry z duelů Crvené zvezdy Bělehrad, která tu hraje euroligové zápasy. Bude vyprodáno do posledního místa.
Kapitán basketbalistů Jiří Welsch.
Začínáte v úterý s Lotyši, s nimiž jste loni na Eurobasketu nejprve prohráli ve skupině, ale pak je v duelu o 7. místo zdolali o 27 bodů... Budou mít tahle střetnutí ještě vliv na aktuální dění?
Pro přípravu nevím, možná se budeme dívat na kousky těchto zápasů. Ale největší význam mají na lidi kolem našeho týmu, na české fanoušky. Pod vlivem duelu o sedmé místo, kdy jsme je roznesli, mám pocit, že všichni automaticky čekají, že Lotyše bez problémů porazíme - ale zapomínají na to, jaký zápas jsme proti nim hráli ve skupině. Je nový rok. Jim chybí někteří hráči, my jsme víceméně stejní. Uvidíme.
V čem bude největší lotyšská síla?
Tak jako u většiny pobaltských států jde o tým výborných střelců, navíc relativně pohyblivé mužstvo. Nejsou to typy, proti kterým jsme hráli v přípravě - viz Čína, co měla ve svém středu úplné obry, nebo Turci, ti měli taky tři obrovské pivoty. Tohle je spíš menší, pohyblivější, střílející tým.
Hned za 24 hodin po Lotyších přijdou na řadu Japonci, basketbalově velmi atypický tým. Bude složité tak rychle přepnout?
Pro mě je to těžké komentovat. S basketbalem na reprezentační úrovni nemám zkušenosti mimo Evropu; nikdy jsme nehráli na mistrovství světa. S týmy Jižní či Střední Ameriky, jako když jsme se teď v Praze potkali s Mexikem, s Čínou... To pro mě byly po i osmnácti letech v nároďáku absolutní novinky.
A Japonci?
Loni jsme se s nimi utkali v Brně v přípravě; pokud si dobře vzpomínám, byla to celkem jednoznačná záležitost. Uvidíme, jaká je jejich reálná síla. Ne nadarmo jsou tady v olympijské kvalifikaci, museli se probojovat z asijské části. Kvalitu mají. Nezbude nám než přepnout.
Váš letitý parťák Luboš Bartoň o turnaji řekl: Raději více klidu, než aby nervozita svazovala ruce. Souhlasíte? Co bude receptem?
Asi nepodlehnout emocím, tlaku. Turnaj je krátký - může trvat čtyři, ale taky jenom dva zápasy. Od začátku budou o případném úspěchu a neúspěchu rozhodovat každá minuta, každý bod, každá obrana i útok. Chyby, co člověk případně udělá, nebude mít moc šanci napravit.
Co drobnosti jako obětavost, semknutost? Češi na to sázejí.
Detaily budou rozhodovat určitě a srdce bude jedním z nich. Máme za sebou různé basketbalové zkušenosti: já v Eurolize s Malagou zažil, že jsme po šesti zápasech nepostoupili do play-off jenom proto, že rozdíl ve skóre činil jeden jediný bod. Když si vezmete, co v rozmezí šesti zápasů znamená jediný koš; dva body jsou tak strašně málo... Odražený míč, zachráněný míč, nedaná šestka, všechno může rozhodnout.
