„Beru to jako obrovskou příležitost a šanci něco dokázat, taky se profesně posunout,“ uvedl 32letý bývalý hráč Ústí či Děčína.
Váhal jste, zda kývnout?
Rozhodování nebylo jednoduché. Pracuju x let u mládeže a měl jsem v plánu pokračovat. Jenže už bylo potřeba, aby trenér vyhledával nové hráče do ligového kádru, takže jsem se rozhodl pro tuhle variantu. Čas ukáže, jestli správně.
Překvapil vás Stavělův konec?
Mimo to, že jsme tři roky spolu seděli na lavičce A-týmu, jsme velmi dobří kamarádi. Věděl jsem, co se děje, jeho důvody jsou pochopitelné. A já tušil, že skončí. Ale už ne to, že ho nahradím já. Nejdřív totiž klub oslovoval jiné kandidáty.
Co si od něj vezmete?
Taky to neměl snadné, když jsme spolu přicházeli, on jako hlavní trenér a já asistent. Je pravda, že 99 procent věcí vedl sám, protože já se věnoval mládeži a nebyl jsem s ním na tréninku. Ale všechno se mnou konzultoval a taktiku jsme dělali společně. Spoustu věcí jsem se od něj naučil. Tři roky fungování po boku Martina mi přinesly plno informací, budu je muset překousat a zkusit vytáhnout to nejlepší. Věřím, že se vrátíme k prvním dvěma ročníkům, které přinesly šestá místa.
Takhle brzy trénovat v lize, o tom se vám asi nesnilo, že?
Nikdy jsem se netajil, že bych chtěl jednou pozici hlavního trenéra u chlapů dělat. Zároveň jsem věděl, že nechci vlítnout do profesionálního basketu, aniž bych si prošel mládežnické struktury. Už od osmnácti jsem trénoval děti a celý život jsem s nimi vycházel. Ale popravdě jsem nečekal, že ligová šance přijde tak brzo. Kdo se bojí, nesmí do lesa. Kamarádům jsem vtipně říkal: Když do pekla, tak na pořádném koni.
Jaké byly reakce v okolí?
Jsem komunikativní, žádný tajnůstkář. Řešil jsem to s rodinou, manželkou, kamarády. Podpořilo mě devadesát procent lidí, zbylých deset si přálo, abych zůstal u mládeže. Když má člověk takovou pozici, je to obrovská zodpovědnost. Přišly stovky gratulací z celé republiky i z jiných klubů. Hezké, ale beru to s rezervou. Když se nebude v lize dařit, všechno bude najednou jinak.
Pár hráčů je starších než vy. Přemýšlel jste, zda u nich budete mít autoritu?
Ano, tohle byla jedna z věcí, které jsem řešil. A myslím si, že věk není nejdůležitější. I kdybych tu šanci dostal za 10 let, pořád by to pro mě bylo novum, byť bych měl možná jiné zkušenosti. Navíc autorita se nedá získat jen věkem. Zažil jsem v kariéře o hodně starší trenéry a věk nebyl důvod, proč jsem je nerespektoval. Ve 42 nebo 52 letech budu mít stejnou hlavu. Celý život se řídím heslem: Jak chceš, aby se lidé chovali k tobě, tak se chovej ty k nim.
Přesto: přijdou třenice?
Určitě nastanou situace, které nebudou příjemné. Ale jestli mě má někdo respektovat, tak ne kvůli věku, nýbrž pro to, co trenéřině budu dávat. I když chápu, že takhle mladý trenér v kolektivním sportu, to není standardní. Ale ještě dřív začínali pan Budínský, který je v Děčíně, a pan Růžička, asistent v Nymburce, který jde do Handlové.
A zkrotíte rebela Bosáka?
Bylo by divné, kdyby se mě na to někdo nezeptal. Pavel Bosák byl první, kdo mi gratuloval. Psal, že se těší na novou sezonu. Věřím, že všechno bude v pohodě. Budu se ke všem hráčům chovat stejně, chystám individuální rozhovory, budu chtít znát jejich představy. Už jsem je narychlo obvolával. Nebylo by totiž fér, aby se to dozvěděli z médií.
Vaším asistentem je Jan Šedivý, zkušený trenér. Proč?
Byla jedna z mých podmínek, že ho chci mít po svém boku. U Boba jsem jako 17letý kluk přičichl k profibasketu a celou dobu jsme byli v kontaktu. Teď když jsme společně na hale, řešíme spolu téměř všechno a na spoustu věcí máme stejný názor. Jsme ve shodě. Budu rád za každou radu. A určitě se ho nepůjdu zeptat jen jednou za týden.
Antonín Pištěcký coby trenér ústeckých basketbalových nadějí
Jaký je váš trenérský rukopis?
Já vždycky uznával obranu a vždycky budu. I jako hráč jsem tvrdil, že obrana je nejdůležitější. Útok vám může vyhrát pár zápasů, ale nezaručí vám dlouhodobý výsledek. Z obrany vycházet do rychlého protiútoku, to je můj plán. Pokud dostaneme koš, musíme ho dát, pokud ale koš nedostaneme, tak ho dát můžeme. To je moje filozofie. Ovšem tým bude opět nově poskládán, navíc příprava letos nebude moc dlouhá, liga startuje dříve než obvykle. Na obraně se přitom pracuje dlouhodobě. Loni se hráči u nás dost točili, tím byla sezona hodně nešťastná.
Poletíte do Las Vegas vybírat Američany jako předchůdce Stavěl?
Určitě ne, to je nové rozhodnutí. Už teď jsme oslovili spoustu hráčů, rádi bychom, aby 90 procent kádru tvořili jen Češi. Jenže je to pořád o penězích a je problém sehnat domácí hráče. Průměrní čeští jsou dražší než lepší cizinci. Pokud se nám české kluky nepodaří získat, museli bychom oslovit zahraniční posily. Bez cizinců to určitě nepůjde, doufám, že jich bude co nejmíň.
Získali jste z Prostějova pivota Šteffela, který už v Ústí působil.
Je po operaci, měl problémy s páteří, bohužel se zapojí trošičku později. Manažer Hrubý je s ním domluvený. Oslovená je spousta hráčů, ale víme, že nejsme jediní, kdo je kontaktuje. Z loňské osy zůstávají Jiříček, Bosák, Pecka a Votroubek. Největší problém bude, jak nahradit playmakera Čarneckého. Rozehrávač je klíčová role v týmu, na tom pracujeme momentálně nejvíc.
Stále máte hráčskou registraci, co v nouzi zaskočit v lize?
To bych musel shodit 15 kilo. Chodím si zahrát do pralesní ligy, jak říkáme oblastnímu přeboru. Hrají tam bývalí profesionálové na žízeň.
