"Nevím, co říct. Mrzí mě, že to nevyšlo. Soutěž jsem nezvládl psychicky. Poslední skoky mi hlava nebrala. Kdybych býval skočil 228, bylo to o něčem jiném. Určitě jsem na to měl," říkal Bába, bronzový olympijský medailista z Atén 2004.
Co to znamená, že vám poslední skoky hlava nebrala?
Dělám chyby a nedokážu se soustředit, abych skok dobře provedl. Postupně mi docházela šťáva.
Přitom váš třetí pokus na 228 centimetrech byl nejlepší, laťka na stojanech málem zůstala.
Jenže šťáva docházela v hlavě, dělal jsem technické chyby. Nevím, proč jsem shodil. Byl to dobře skočený skok, ale laťka prostě spadla.
Čím to, že se zrovna na 228 centimetrech pole závodníků tak vytřídilo?
Bylo tam dost lidí, kteří ne že by neměli na finále, ale připravovali se spíš na kvalifikaci. Finále mohlo dopadnout jakkoliv.
Neuvažoval jste o tom, že byste zariskoval a nechal si poslední pokus na 232 centimetrů?
Ani ne, já chtěl skočit 228. Při troše štěstí bych pak překonal 232. Na risk jsem si netroufal vůbec, protože 228 centimetrů by bývalo znamenalo dobré umístění, proto jsem nechtěl vynechávat.
Vaši soutěž narušil déšť. Když jste se na ni chystali, přišla bouřka, začátek závodu se posunul o zhruba o hodinu a půl. Jak to výškařské klání narušilo?
Mně by bývalo nevadilo, kdyby soutěž pokračovala ve vodě, problémy mi to nedělá. Na mokrém povrchu mě pak jen trochu zábly prsty. Měl jsem mokro v tretrách, byly trochu těžké, hůře se pak zvedá švihovka.
Vedle vás vypadli i další favorité, třeba Američan Manson a Rus Uchov, lídři tabulek. Jak to vypadá, když vedle sebe sedí poražení adepti na medaile a sledují, jak o ně soupeří jiní?
Když skončila výška 228, seděli jsme tam hodně nasupení. Každý si mluvil naštvaně svou řečí. Já taky. Chvíli to trvalo, než jsem se srovnal. Mrzí mě to. Hodně.
Nevedlo se vám příliš ani v závodech před mistrovstvím světa. Nepřišla vaše forma předčasně?
Uvidíme. Další závod mě čeká v Eberstadtu. Uvidíme, jak to tam dopadne. Spíš si myslím, že mi tu nesedl povrch, celou sezonu skáču na jiném. Tenhle je zvláštní, nedokázal jsem se s ním úplně srovnat.
Váš trenér Jan Janků po vašem vypadnutí naštvaně bouchal rukou do kraje tribuny. Už jste s ním mluvil?
Po závodě jsme si jen řekli, že se sejdeme na ochozu. Nic víc. Já mu akorát řekl, že jsem to vážně podělal.
