Entuziastický moderátor programu na Olympijském stadionu si vedle něj lehá přímo na dráhu a rozverně z vyčerpaného sportovce mámí první dojmy. „Dejte mi pět minut,“ zhluboka se vydýchává Wayde van Niekerk. Pak pobaví: „Dobrá, stačí dvě.“ Jenže to, aby znovu popadl dech, bude patrně trvat mnohem déle.
Pětadvacetiletý jihoafrický sprinter poznává, že očekávání mohou nejen nadnášet; že role spasitele obnáší i břímě, že těžkne jako olovo.
Stačí na to ostatně pouhé dva dny. Absolutní vyčerpání zažil v úterý po své jasné výhře na čtyřstovce. „Je to úžasná věc. Požehnání,“ pravil.
Ve středu se nečekaně komplikovaně prodral do finále dvoustovky, až posledním časem! Jen dvě setiny ho zachránily.
„Věděl jsem, že to bude tvrdé. Jsem potěšen, že vidím své jméno ve finále,“ pronesl, tak znavený: „Teď se dám do kupy a nechám tam všechno.“
Moc času však nemá, vždyť už ve čtvrtek má zaútočit na úžasný double, jaký naposledy zvládl Michael Johnson.
„Znám člověka, který povstane. Wayde si vede skvěle a ukazuje, že chce na moje místo,“ pronesl o něm před svým loučením Usain Bolt. Nový Bolt? Nikoli, už kvůli odlišnosti disciplín i povah (o tom později). Ale vyvolený? To ano. Takový je scénář, tak atletika sní.
Jenže už jeho úterní zlatý večer je chladný nejen kvůli klimatu v městě nad Temží. Do finále čtyřstovky nesmí Isaac Makwala z Botswany; sám tvrdí, že je zdráv, ovšem podle pořadatelů je nositelem noroviru a střevní infekce řádící v jednom z oficiálních hotelů by jeho prostřednictvím mohla ohrozit ostatní. Aspoň že do dvoustovky Makwalu pořadatelé vrátili, tlak byl příliš silný.
„Kéž bych mu mohl dát svoji zlatou medaili,“ říkal i tak Van Niekerk, když reagoval na spirálu dění. Právě slavný Michael Johnson si totiž pro BBC zakonspiroval: „Van Niekerk je miláček všech, i atletické federace. A jeho jediný vyzývatel byl stažen ze závodu. Tohle je strašně špatné.“
Šampion Van Niekerk toho moc dělat nemůže. Svůj závod ovládl bez potíží. Lituje, že „lidé nedostali lepší show“ a už se připravuje na další den. Není čas ztrácet čas. Program mistrovství mu byl doslova ušit na míru - tak, aby mu případná kolize disciplín nezabránila v cestě za dvojitým triumfem.
Nebo snad i trojitým? Van Niekerk umí i stovku, třeba by za JAR mohl pokazit Boltovi jeho štafetové adieu v závodě na 4x100 metrů.
Ale jinak jsou tak strašně odlišní. Za příklad poslouží jeho zlatá čtyřstovka.
Byť tribuny hučí v očekávání velkých věcí a dostávají dobrou show, Van Niekerk je úplně jiný typ. Žádná jamajská rozvernost. Je klidný, soustředěný, spíš ryze profesionální postava než bavič z Karibiku.
Přes to všechno tuší, co se po něm chce. Atletika nezažívá lehké časy: doping a korupce se daly roky „překrýt“ fenomenálním Boltem, jenže co bude po něm? „Sám chápu, že vyrovnat se Usainovi v pozici charizmatické osobnosti bude extrémně obtížné. Nasadil laťku strašně vysoko,“ uvedl Van Niekerk.
Běhá skvěle, o tom žádná. Pozoruhodným příběhem je 74letá Ans Bothaová, jeho trenérka. Dle nových pravidel nyní i ona za svého svěřence dostává medaili. On se usmívá: „Každý ví, jaká superstar mě vede.“
Ale jinak svoji dráhu megahvězdy teprve začíná. Evidentně to nebude nic snadného, síly docházejí i tomuhle tak trénovanému mládenci. Aby ne, když za sebou má pět startů v pěti dnech. Bojuje. Rve se, ale dře to.
Den po jeho prvním zlatu silně prší, teplota klesá, zase si při startu tře ruce. Z tíhy očekávání jej ale patrně mrazí ještě více. Neběží vůbec dobře, zachraňuje se jen tak tak. V aréně to podivem zahučí.
Hrdinou fanoušků naopak je Makwala, který na dvoustovce zvládl individuální rozběh a pak snadno prosprintoval do finále. Zatímco jemu se bouřlivě a od srdce tleská, Van Niekerk se ztěžka vydýchává.
Ne, není snadné býti spasitelem. Ve čtvrtek to pozná ještě intenzivněji.
