Pozdní sobotní večer, 40 minut před finálovým během na 100 metrů. Usain Bolt vychází na rozcvičovacím stadionu z bílého stanu a začíná se rozhýbávat. Na potemnělém nebi svítí takřka plný měsíc, v dáli září panorama mrakodrapů Canary Wharf.
Ochoz je obsypaný televizními štáby.
Bolt, v černé čepičce, triku „Forever faster“ a šedivých teplácích, jindy tvor nesmírně společenský, tentokrát hledá v nejzazší části stadionu alespoň na chvíli samotu.
Tak naposledy.
Rozlučková stovka.
Kdo ví, na co právě myslí.
Jak s kluky hrával kriket s kusem kmene banánovníku a míček jim létal až do ohrady s kravami.
Jak ho spolužáci ještě na základce předbíhali a jemu to nevadilo.
Jak se na střední škole v Trelawny ulíval z tréninků a raději pařil na Nintendu, než si ho táta vzal do parády a pohrozil, že jestli to takhle potáhne dál, stáhne jej ze školy a bude makat v obchodu.
Nebo jak konečně začal mít atletiku rád stejně jako vepřové knedlíčky tety Lilly a v šestnácti si na závodech v Nassau poprvé vysloužil přezdívku Blesk, Lighting Bolt.
Či snad myslí na chvíle největší slávy? Na rozvázanou tkaničku v Pekingu, na čas snů 9,58 z Berlína, na devět let své sprinterské vlády?
Ale třeba mu nepřijde na mysl nic z toho. Třeba si jen užívá poslední velkou stovky kariéry, vdechuje tu nenapodobitelnou atmosféru napjatého očekávání. Za ním září na transparentu motto londýnského mistrovství: SEE THE BEST, BE THE NEXT. Pohleďte na nejlepší – a buďte jimi příště. Jako by přitahovalo i další atlety napříč disciplínami, přicházejí s mobily, fotografují si chystajícího se Bolta.
Další příležitost už před jeho stovkou nebude. Už nikdy.
Sázíte na Gatlina? Kurs 25:1
Podá si ruku s Justinem Gatlinem, přátelsky obejme malého Jihoafričana Akani Simbineho a dá se s ním do řeči. „Selfie, Usaine?“ žádají ho. Jasně, proč by ne.
„Když Usain poprvé přišel na profiokruh, byl schopný klábosit s lidmi v hotelových lobby do dvou do noci, až jsem ho musel honit do postele,“ vzpomíná jeho agent Ricky Simms. „Naštěstí byl však obdařen i talentem, který mu umožnil běhat rychleji s mnohem menším objemem tréninku, než jaký podstupuje většina soupeřů.“
Nastal čas. Míří do tunelu Olympijského stadionu. Svět čeká. Začalo odpočítávání rozlučkové stovky Usaina Bolta. Obří enkláva jamajských fanoušků procvičuje hlasivky.
„Jako by se sem přestěhoval celý Kingston,“ říká hlasatel na stadionu.
JAMAJSKÝ KARNEVAL. Finále stovky prožívaly statisíce Jamajčanů.
Ač byl Christian Coleman nejrychlejším mužem semifinále, je to opět Bolt, koho i legendy před finálovým během favorizují.
„Vyhraje za 9,81,“ říká Colin Jackson, zatímco Michael Johnson věští: „Bude to jako v minulosti. Až dojde na finále, vsaďte si na Usaina bez ohledu na vše, co tu předtím předváděl.“ Stanice BBC zveřejňuje průzkum, podle nějž 83 procent respondentů věří: Bolt zvítězí. Gatlinovy šance? Pět procent – a u britských bookmakerů 25:1.
Je to vše jen přání, které je otcem myšlenky?
Protože Usain Bolt, jenž přichází, už není sprinterem, který v Berlíně 2009 dosáhl rychlosti až 44,72 km/h a 41 kroky si běžel pro rekord. Zdravotní neduhy léčil celou kariéru, od skoliózy ve školním věku, ale nyní jich stále přibývá. Stárne. Zpomaluje.
Cítí tlak soupeřů a ví, že jim otevírá dveře k trůnu.
Projde jimi někdo?
To je moje startovní reakce? Strašné
Ve filmu „I am Bolt“ letos přiznal, že 10 vteřin slávy pro něj přestává být dostatečnou kompenzací za 365 dní tuhé dřiny. „Už to není taková zábava jako dřív,“ řekl a připomínal slova Boba Marleyho: „Život je mnohem cennější než zlato.“
Přesto ve chvíli, kdy je pouhé minuty vzdálen od posledního souboje o trůn, jej aura blížícího se dramatu zcela pohltí.
Vchází na stadion, usměje se, přidá pár gest, přesto je tentokrát jeho divadlo oproti minulosti jen poloviční, koncentrace převládá. Coleman naopak doskotačí před startem takřka až k cíli, možná aby dokázal, kolik energie v sobě má. Justin Gatlin, opět dvakrát diváky vybučený, nasadí stoický výraz.
Čím víc fanoušků v minulých letech oslavovalo Bolta, že běhá čistě, tím víc jich pískalo na Gatlina, že si vybral nečistou cestu. Jde o poněkud černobílé vidění, jenže tak svět často funguje. „Nesoustředím se na pískot, vnímám jen dráhu, ve které běžím,“ reaguje Američan.
Přepečlivě si Bolt připravuje bloky firmy Seiko. „Jsou nejhorší, jaké jsem kdy na šampionátu měl,“ líčil už po rozběhu. Stále se s nimi nesžil. „Ovšem to není výmluva,“ ujistí. Zakleká do nich, stadion zahalí všeobjímající ticho, narušované pouze ojedinělými výkřiky diváků. „Pssst,“ vyzve je.
A ozve se výstřel.
Vždy měl se starty problémy, nikdy z bloků nevybíhal rychle, ale nyní se z nich drápe s nadsázkou jako pacient po operaci. „Start mě zabil,“ přizná.
Až po závodě uvidí na počítači vlastní startovní reakci 0,183, zděsí se. „Pomyslel jsem si: To je moje? Strašné,“ bude vyorávět.
Po třiceti metrech ztrácí na Colemana dva metry, ztrácí i na Gatlina a zoufale je stíhá. Tolikrát Boltova vítězství vypadala jednoduše. Nyní, když se blíží k cíli závodu i kariéry, má oči i pusu doširoka otevřené. Michael Johnson později u zpomaleného záběru vyzve: „Podívejte se na tu jeho grimasu. Můžete hledat v archivech, jak chcete, ale takovou nenajdete. Dnes Usain opravdu trpěl. Je skvělým technikem i taktikem, ale tady se ocitl pod tlakem, s nímž se mohl vypořádat jen atletickou silou. A tu neměl.“
Kdo komu ukradl show?
Tři nejlepší muži protnou těsně vedle sebe cíl. Kdo vyhrál? Přece jen Bolt? Mladý Coleman? Nebo... Gatlin? Boltova tvář zrcadlí obavy z výsledku. Pak tabule oznámí verdikt. Stadion zahučí znechucením.
Pětatřicetiletý Justin Gatlin je v čase 9,92 nejstarším mistrem světa v historii stovky, po dvanácti letech od svého prvního titulu. Muž, jemuž bylo dvakrát dovoleno vrátit se po dopingovém nálezu.
Až třetí Bolt se zklamaně bouchne do dlaně, než jde a obejme šampiona. Ten před ním pokleká na koleno a říká Jamajčanovi: „Tato noc je magická a je tvoje. Zasloužíš si takové gesto mé úcty. Dokázal jsi toho tolik.“ Bolt mu oplácí stejnou mincí: „Nezasloužíš si, aby na tebe pískali. Jsi dobrý člověk.“
GRATULACE, KÁMO. Ale ty jsi legenda. Justin Gatlin se klaní před Usainem Boltem.
Načež si jdou každý svou cestou.
Gatlin neběží na čestné či spíše trestné kolo šampiona, nemá zájem, aby na něj diváci celou dobu pískali. Bolt naopak převrátí dočasnou pohřební atmosféru na bujarou oslavu, jako by předchozích deset vteřin závodu neexistovalo. Obíhá stadion, mává, předvádí svá gesta, fotografuje se. „Usain Bolt, Usain Bolt,“ skandují tribuny.
PŘEKVAPENÍ, ZDĚŠENÍ, ZKLAMÁNí? Výraz Usaina Bolta po doběhu londýnské stovky je výmluvný.
Brzy se na internetových serverech předních deníků objeví zprávy o tom, jak „Gatlin není šampionem, kterého si sport přál“ (New York Times), jak je „vítěz Moriartym atletiky, jenž zabil Holmese Bolta“ (The Guardian), nebo jak „padouch Gatlin rozkousal plány rozlučkové party“ (Daily Mail). Jonathan Liew z Telegraphu sepisuje na Twitter tři rány posledních měsíců: „Brexit, Trump, Gatlin.“ Obzvlášť oblíbeným se stává titulek: „Gatlin ukradl Boltovi jeho show.“
Bolt, který se zas a znovu zastává Gatlina, si to nemyslí.
Nabývá nicméně pocitu, že tentokrát jsou to novináři, kdo se mu snaží ukrást show. Neopakují se vtipné tiskové konference posledních let. Na té současné, londýnské, je těsně před půlnocí téma atletiky a dopingu i viny a trestu až příliš přítomné. „Domníváte se, že příčinou slabších časů letošního roku je větší účinnost antidopingových kontrol?“ ptá se brazilská reportérka.
„Cože?“ Bolt se zhoupne v židli dozadu a zkrabatí čelo. „Co je to za naprosto neuctivou otázku? Postrádá veškerý respekt vůči nám.“
Gatlin jej podpoří: „Pracujeme tvrdě každý den. Ale nemůžeme přece běhat osobní rekordy pokaždé, když vstoupíme na dráhu.“
Sám chce na ni vstupovat ještě tři další roky. „Můj sedmiletý syn mi řekl, že by se mnou rád jel na olympiádu do Tokia. Doufejme, že ho tam vezmu jako atlet.“
O pět let mladší Bolt naopak rázně popírá, že by se v budoucnu chtěl vrátit: „To se vážně nestane.“
Coe: Není to perfektní scénář
Téma jeho sesazení z trůnu rezonuje po celou sobotní noc i během následujícího rána. Fotbalová legenda Gianluigi Buffon píše na Facebook: „Neskutečná kariéra končí. Ale v životě nikdy nepřestanete běžet. Jen to teď bude dělat na jiných drahách. A tak běž dál, Usaine Bolte. protože svět se tě pořád snaží dostihnout.“
V nedělním ranním studiu BBC rozebírá velké finále rovněž politický komentátor James Millar. „Bolt měl fenomenální kariéru,“ vykládá. „Ale vlastně jsem tak trochu i rád, že prohrál. Ukázal tím, že je opravdu jen člověk.“
Jamajka právě slaví státní svátek.
„Šťastný Den nezávislosti, Jamajko,“ píše Bolt po probuzení na Twitter, zatímco premiér jeho země Andrew Holness se vysloví, že by dopingoví hříšníci měli být napříště vylučováni z řad sportovců bez možnosti na návrat. Pozdě, pane Holnessi.
V nedělním večeru, nikoliv uprostřed finálového bloku disciplín, jak organizátoři původně plánovali, ale ještě před jeho počátkem, si nejlepší sprinteři přicházejí pro medaile. Snad aby další pískot tribun na Gatlina nenarušil průběh jiných soutěží.
„Není to perfektní scénář, že jednu z našich nejcennějších trofejí získal atlet, jenž byl dvakrát pozitivně testován,“ připouští Sebastian Coe, prezident Mezinárodní atletické federace IAAF. „Ale Gatlin je oprávněn tady být. A Usain byl k němu ve svém komentáři velmi milý.“
Bolt vyskakuje před 50 tisíci diváků nezvykle na bronzový stupeň a vyslouží se největší potlesk, jaký v Londýně při vyhlašování bronzového medailisty zazněl.
Vzápětí je vyhlášen stříbrný Coleman. O poznání slabší aplaus.
A mistr světa, zlatý medailista Justin Gatlin. Co se stane teď?
Hukot a pískot tribun není až tak ohlušující jako předchozího dne. Půl hlediště tleská, druhá půlka píská a hučí. Bolt Gatlinovi zatleská, aby tak dal jasně najevo, na čí straně stojí.
Nezvyklý a dosud neviděný pohled: Usain Bolt na bronzovém stupni. Na vítěze Gatlinu půlka tribun bučela, půlka tleskala. Bolt mu tleskal. https://t.co/4E1RMAHRau
Sestoupí ze stupňů, sepne ruce, děkuje publiku. Na cestě do útrob stadionu Gatlina obejme.
TRIO MEDAILISTŮ. Ten nejvyšší z nich byl tentokrát nejpomalejší.
Christian Coleman vedle nich působí tak trochu jako kompars, ale možná velmi brzy ostatní sprintery zastíní. On je sprinterským mužem budoucnosti.
„Už na něm pracuju,“ hlásí atletický manažer Alfonz Juck. Schází se s 21letým Američanem a začíná domlouvat jeho start na příští Zlaté tretře. Usainovi přece Ostrava vždy tak svědčila, Christiane.
Usain Bolt ještě poběží na závěr londýnského šampionátu štafetu.
Přesto jako by se už nyní sportovní svět probudil do nové éry.
Do éry po Boltovi.
