Vrací se poté, co téměř celou minulou sezonu promarodila kvůli zanícené achilovce. Vždyť uvažovala, že skončí s kariérou.
"Měla jsem v létě chuť to vzdát. Na mistrovství světa v Helsinkách jsem se v televizi radši dívala tak, že jsem u toho vždycky něco dělala," říká drobná černovláska.
Přitom kdysi byla Baďurová, kterou k tyči přivedla několikanásobná světová rekordmanka Daniela Bártová, pátou nejlepší dorostenkou světa. Jenže už několikrát bojovala s pochroumaným zdravím. Salmonelóza, zánět střev. Zhubla deset kilo, kariéra se zdála být na konci.
Jenže pak přišel skvělý rok 2004. Atletka se tehdy výkonem 452 centimetrů zapsala na druhé místo českých tabulek. Skákala ve finále olympijských her. Teď je po operaci achilovky.
"Nebylo to dobré řešení," míní.
Místo dalšího zákroku zvolila klid a alternativní léčbu, třeba pomocí laseru. "Pořád se o nohu musím starat." S přítelem, výškařem Tomášem Janků, aspoň vyjela na závody rychlých vozů do Spa. "Ale jen se dívat. Bylo to super," libuje si.
Od října znovu trénuje. Na soustředění na Kanárských ostrovech nabírala rychlost. Také opálení jí zůstává. "Po roce se peru s technikou. Z tyče mám respekt. Je to psychicky náročné, jsem nervák. Ale trenér to se mnou umí," říká Baďurová.
Když skáče, trenér jí při odrazu stojí za zády a jistí ji, kdyby se jí skok nepovedl. "Když ho neuděláte na sto procent, mohou z toho být škaredá zranění," líčí.
Snaží se finišovat bakalářská studia ekonomie. A taky už plánuje, že vyzkouší nové, karbonové tyče.
"Můžou mě kopnout nahoru, ale taky mohou vyhazovat. Hlavně chci splnit limit na halové mistrovství světa a pak na mistrovství Evropy."
Chmury jsou snad už zase pryč.
