Bromell se zvedl, smál se a navzdory tomu, že vzhledem k místním restrikcím se na stadion dostalo jen několik stovek diváků, dopřával si oslavné kolečko po dráze.
Americký sprinter Bromell zaběhl v Nairobi nejrychlejší stovku sezony |
Jaký rozdíl oproti olympiádě v Tokiu…
Do dějiště her odlétal jako jeden z největších favoritů. „Nástupce Bolta,“ psala o něm americká média a i samotný někdejší sprinterský král říkal: „Jsem zvědavý, co ukáže.“
V Japonsku však z muže, který v úvodu sezony vyhrál osm z deseti závodů, do kterých nastoupil, a časem 9,77 držel nejlepší sezonní výkon, zbyl jen stín.
Jen těsně proklouzl do semifinále. „Netuším, co se děje,“ líčil 26letý Američan. „Myslel jsem, že jsem v dobré formě, ale jediné, co mohu říct, je, že to tak nebylo.“
Přesto věřil, že se v semifinále dá dohromady. Jenže to se nestalo. Zlepšil se jen o pět setin, cílem svého běhu proběhl až jako třetí a bylo jasné: souboj o medaile se odehraje bez něj.
Zklamání? Určitě, i on pochopitelně toužil po zlatu a věděl, že na něj má. Ale že by se vzdával? Ne, to nechtěl dopustit.
„Však víte, jak moc jsem chtěl být ve finále,“ říkal. „Ale i tak odcházím s úsměvem, protože vím, že když budete bojovat, sny se vám jednou vyplní.“
To on sám několikrát poznal.
„Z podmínek, z jakých jsem vzešel, jsem už teď vítěz. I když nemám zlato z Tokia,“ uvědomuje si. Vyrůstal na Floridě ve městě Saint Petersburg. Nebyla to však žádná milionářská čtvrť, nýbrž území s vysokou chudobou i kriminalitou. A gangy.
„Nikoho jsem vedle sebe neměl, když jsem trpěl. Nikoho jsem vedle sebe neměl, když jsme spolu s mámou jen tak tak spláceli nájem a nevěděli, jestli budeme mít střechu nad hlavou,“ říká.
Jeho nejlepší kamarád z dětství skončil ve vězení, další jeho vrstevníci ani nedokončili školu. Bromell se však dal na atletiku. „A věřil jsem,“ líčí.
V roce 2014 vytvořil časem 9,94 juniorský rekord na stovce.
Následující rok byl třetí na mistrovství světa v Pekingu.
A o další rok později se zúčastnil olympijských her v Riu.
V Brazílii si však přivodil zranění. Po pádu v závodu štafet si pochroumal achilovku, čímž začaly jeho vleklé problémy. Kvůli bolestem a opakovaným operacím vynechal většinu sezony 2017 a celou sezonu 2018.
„Přemýšlel jsem, jestli nemám raději skončit,“ přiznal. Ale nevzdal se, myšlenky na sportovní důchod zavrhl.
„Potkal jsem tolik doktorů, co snad žádný jiný sportovec. Všichni mi tvrdili: Už nikdy nebudeš rychlý. Jenže já se vrátil… A podívejte, běžel jsem 9,77,“ popisoval Bromell před hrami v Tokiu.
Do Japonska tak mířil jako nejrychlejší muž letošních tabulek. Čekalo se od něj zlato, jenže on sám si dával jiné cíle.
„Olympiáda je pro mě důležitá z jiného důvodu než pro ostatní,“ říkal. „Nechápejte to špatně, taky chci zlato. Jenže můj největší úkol je dát lidem naději. Chci, aby mě viděly děti a řekly si: Můžu to dokázat taky.“
Jeho tokijská mise však skončila už v semifinále. Po prvotním zklamání se však rychle oklepal a v Nairobi zaběhl stovku s povolenou podporou větru za 9,76.
Ze sedmého místa se posunul ke krajanovi Christianu Colemanovi na dělenou šestou pozici historických tabulek.
On chce ale ještě výš.