Tomáš Janků se do Ósaky enormně těší. Až se zdá, že dlouhou cestu nepodnikne kvůli atletice.
"Těším se, že si opráším svoji japonštinu," hlásil s kamennou tváří novinářům své plány před čtvrtečním odletem. "Japonsky mluvím plynně," dodal už se zřetelně zatajovaným smíchem.
Japonsko pro něj není zemí neznámou. Už před osmi lety poznával taje tamní kultury během halového mistrovství světa v Maebaši. "Vzpomínám na jeho noční šermířské souboje na chodbě hotelu s Romanem Šebrlem," prásknul na reprezentačního kolegu desetibojař Tomáš Dvořák.
Tenkrát si totiž pořídili samurajský meč a kimono a na chodbách hotelu předváděli souboj. "Ale my jsme nebojovali spolu, my jsme šli po uklízečce," vyvrací historku Janků. "Tenkrát po ránu mi šla ta japonština nejlépe," vrací se výškař k oslavě po skončení šampionátu.
Happy end tato příhoda ale nemá. "Při balení jsem pak ve spěchu meč zapomněl zabalit." Letos si koupit nový nehodlá. "Stejně té kultuře a umění meče moc nerozumím," připouští atlet.
Nebude-li tedy letos Janků pořádat šermířské souboje, co takhle ochutnat například rybu fugu? To je tradiční japonská lahůdka, jedovatá ryba, jejíž přípravu mohou dělat pouze kuchaři se zvláštní licencí.
"Já rozhodně experimentovat nebudu," zvážní výškař. "Mám kamaráda, co to zkusil. Ale při konzumaci asi záleží na tom nahoře, jestli už náhodou nepřišel tvůj čas," znovu se Janků rozesměje.
