Až na 85,07 metru doletěl oštěp z ruky klatovského rodáka při pondělním Odložilové memoriálu v Praze. Což znamená třetí místo v letošních světových tabulkách! Dokonce ani úřadující mistr světa Vítězslav Veselý ještě v této sezoně dál nehodil.
Očekával jste tak dlouhý hod?
Abych řekl pravdu, podle toho, jak jsem házel a jak mi to lítalo, tak jsem těch 85 metrů ani nečekal. Dal jsem si za cíl hodit zhruba 83,80, na to jsem se zaměřil. Zkraje soutěže jsem dával ošklivýma hodama 80 metrů, měl jsem černo před očima, šel jsem moc do energie. Proto jsem rád, že tam těch 85 nakonec padlo.
Ideální počasí pomohlo?
Určitě, podmínky byly super. Myslím, že jsme se s Kubou Vadlejchem docela přetahovali. Každý jsme šli kousek po kousku dál. U něj bylo jasné, že se vždycky může zlepšit, protože těch 85 metrů má také v ruce. Konečně nám i foukalo do zad, bylo teplíčko, takže všechno dobrý.
Už před lety jste platil za velký talent, jenže se neustále vracely zdravotní problémy. Teď byste řekl: Jsem konečně zpátky?
To bych neříkal, já nikdy nebyl zase tak moc na špici. Ale jsem rád, že jsem po dlouhé době těch 85 metrů zase předvedl. Věřím, že se v dalším závodě ještě víc zklidním a budu se soustředit víc na techniku než na to, abych to urval.
Zdravotně jste v pořádku?
Záda už jsou dobrá, naštěstí. Hodně cvičím. Trochu mě ale trápí ruka a loket.
Jste také moudřejší než v mládí?
Určitě. Hodně jsem si vzal z porážek a špatných závodů v minulosti.
Takže jste pak při závodech i psychicky silnější?
Dřív jsem byl psychicky slabší tím, že jsem přijímal kompromis. Nešel jsem si pro vítězství, ale jen si zazávodit. Jakmile přijmete takový kompromis, sráží vás to dolů. Teď vnitřně cítím, že mohu vítězit, a to mě posunuje diametrálně dopředu. Ovšem jestli jsem opravdu v hlavě silnější, to se ukáže až na hlavní akci roku, při mistrovství Evropy v Curychu. Teď je hlavní házet celou sezonu takové metry, abych byl konkurenceschopný s nejužší špičkou - a pak mohu pomýšlet na něco na Evropě.
Na co konkrétně?
O tom zatím mluvit nebudu. Je to daleko, sezona teprve začala. Pořád se trochu hledám, není to úplně stabilní.
Ale jste momentálně co do výkonu nejlepší český oštěpař roku.
Jenže já vím, jak je na tom Víťa. On na Diamantové lize v Oslu za dva dny hodí daleko, takže to mé prvenství bude trvat jen dva dny. A doufám, že se zlepší i Kuba Vadlejch a všichni tři se budeme držet nahoře.
Kdysi jste si s Vítězslavem Veselým vedli statistiky, kdo koho kolikrát přehodí. To už je pryč?
Ne, čárky si neděláme. Víťa je dvojnásobný diamantový vítěz, mistr světa i Evropy. Já se s ním měřit nemohu a když ho jednou porazím, tak to nic neznamená. Chtěl bych s ním být ale konkurenceschopný a držet se s ním na špici.
Na Diamantovou ligu do Osla na rozdíl od něj neletíte.
Do poslední chvíle jsem čekal, jestli mě vezmou, ale nevzali mě, tak jsem se rozhodl závodit na Julisce.
Jak vám pomohlo, že se do vaší skupiny po mateřské přestávce vrátila Barbora Špotáková?
Už jen tím, že je s námi, je to ohromné plus. Ona i Víťa jsou světoví šampioni, což je pro nás s Kubou Vadlejchem veliká přidaná hodnota, která se nedá vyjádřit ani vyčíslit. Užívám si každý trénink s nimi. Mám veliké štěstí na skupinu.
Můžete porovnat Báru před mateřstvím a po něm? Jak se změnila?
To nemohu posoudit, protože jsem s ní hlavní část přípravy neodházel. Ale na výkon, jaký předvedla v Římě, jsem teda koukal. Klobouk dolů. Ale Bára je výjimečná. Věděl jsem, že se vrátí ve velkém stylu a že se vrátí postupně minimálně na ty mety, kde dříve byla. Jen jsem nečekal, že se to stane tak brzo.
