Osmadvacetiletá Maláčová ale odmítá, že by byla českou jedničkou. „To určitě ne,“ tvrdí. „Jířa má český rekord, skáče stabilně spoustu let vysoko. Hlídám si to druhé místo.“
A hlídá si ho z Polska, kam se loni na podzim přestěhovala a kde se připravuje. Trénuje ve Vratislavi. Tvrdí, že jí to prospívá. V Polsku zůstane nejméně do letošní olympiády.
Polského trenéra Dariusze Lose oslovila přes jeho svěřence Roberta Soberu. „Ten přechod byl hodně těžký, přemýšlela jsem, jestli se nevrátím. Byla ve mě panika, ale nakonec mi tam udělali zázemí,“ řekla Maláčová.
A děkuje i svému klubu USK Praha, který ji i nadále platí.
Polsky trochu uměla, protože jejím přítelem byl výškař Sylwester Bednarek. Jenže složitější to bylo s odbornými názvy.
„Na trénincích jsem čekala, co předvede Robert Sobera a po něm jsem to opakovala,“ přiznala. „Měnila jsem hodně věcí, byl to risk. S trenérem jsme věděli, že to bude dobré, ale netušili jsme, zda na konci halové sezony nebo na začátku letní.“
Nahoru vyletěla už nyní v hale, na mítinku ve Francii si vytvořila osobní rekord 462 centimetrů.
„Všichni mi říkali, že mám na to, abych skákala vysoko, ale bohužel jsem měla problémy, že jsem si těžce nevěřila. A v Polsku ze mě postupně dostávají, abych předváděla to, na co mám.“
Takže už si věří? „Ještě ne tak, jak bych v závodě úplně potřebovala, ale je to lepší.“
Čím jí Poláci sebevědomí zvedají? „Je za mnou tým lidí, kteří mi říkají, jak jsem dobrá, jak jsem silná, jak jsem gymnasticky nadaná a že to prostě musím ukázat. Není to nic extra. Řeknou mi běž závodit a dělej to, co děláš na tréninku a nad ničím nepřemýšlej. A to zabírá.“
Romana Maláčová vyhrála na mistrovství ČR závod tyčkařek.
Mrzí ji však, že její zlepšení někteří lidé v Česku zpochybňují. „Hned přemýšlejí, co za dobrým výkonem vězí. Na rovinu musím říct, že mě to štve. Přijela jsem do hotelu a všichni se mě ptali, co se tam (v Polsku) jí, co tam máme za vitamíny. Ale bohužel od Čechů jsem ani nic jiného nečekala.“
V Ostravě se pokoušela o 463 centimetrů. Co jí chybělo? „Koncentrace. Už jsem se nedokázala plně soustředit. Jela jsem sem s tím, že skočím čtyři sta padesát a dám limit na olympiádu, abych měla klid pro další sezonu. A když se mi to povedlo, tak už jsem ty svoje myšlenky nedokázala uklidnit.“
Zvládla sice už i těch 462 centimetrů, jenže to jako limit neplatilo. „Počítá se až to halové mistrovství republiky, ta Francie nikoho nezajímá. Jenom mě,“ usmála se Maláčová.
To, zda pojede koncem března na halové mistrovství světa do Portlandu, neřeší. „Nevím, jestli mě vyberou. Když jo, bude fajn. A když ne, tak taky,“ směje se.
