„Doufal jsem, že těch osm metrů padne, ale se strachem jsem se díval, aby na tabuli neskočilo sedm devadesát devět,“ usmál se Juška.
Ostatně únor má ve znamení samých osmiček. Minulý týden v pondělí mu lékař vytrhnul hned dva zuby moudrosti - osmičky.
„V pátek mě to začalo pobolívat, měl jsme nateklou pusu,“ popsal Juška svou zubařskou anabázi. „V sobotu jsem byl s přítelkyní na závodech a doufal jsem, že mi otok splaskne, když budu mít klid. Ale v neděli jsem už jezdil po pohotovosti a v pondělí mi zuby tahali. Měl jsem chycenou levou osmičku, ale vzali mi hned obě, abych měl od toho pokoj.“
Takže to jsou samé osmičky...
A doufejme, že ještě dlouho budou.
Co říkáte tomu, že jste dneska těch osm metrů překonal až posledním pokusem?
Už asi nic jiného nezažiju, všechno dávám na poslední chvíli. Chudák trenér, ten byl asi pěkně na nervy.
Co všechno jste už na poslední chvíli zvládnul?
Třeba skoro všechny limity a na velkých soutěžích jsem vše skákal také posledními pokusy. Je to už asi taková rarita.
Věřil jste vůbec, že těch osm metrů skočíte?
Tajně jsem v to doufal, ale bylo to pro mě takové milé překvapení. Moc jsem tomu nevěřil, že by to padlo, protože týden jsme měl kvůli těm zubům výpadek a teprve jsem se do toho zase dostával. Dneska jsem se po rovince cítil, jako bych uběhl maraton.
Bude vám dnešní výkon stačit na účast na halovém mistrovství světa v americkém Portlandu?
Říkali, že by mi těch osm metrů stačit mohlo, tak doufám, že ano. Šampionát v Portlandu mě láká.
Ale už i výkon 793 centimetrů v pátém pokusu byl pro vás z pohledu účasti na olympijských hrách důležitý, ne?
To určitě, ale na olympiádu mám přece jen více času, Portland je už koncem března.
Při tom vašem poslední pokusu diváci vstali a tleskali. Vnímal jste to?
Koukal jsem, registroval jsem to. I tu muziku, kterou zařídil asi trenér. Pomohlo mi to. Ta písnička z filmu Rocky je taková hecovačka, funguje to.
