Které bylo nejtěžší? Ten příběh je veskrze známý. V roce 2014 se vrátil na dráhu po třech a půl letech, kdy kvůli bolavé achilovce málem přišel o nohu. Na letním mistrovství Evropy v Curychu pak slavil návrat pátým místem. Zdravotní patálie jej ale sužovaly i nadále a třeba letošní halovou sezonu ukončil, aniž by v ní závodil - ozvalo se tříslo.
Po závodě v rámci Odložilova memoriálu v Praze na Julisce, kde při své letošní premiéře dosáhl času 13,77, se jedenatřicetiletý rodák z Třebíčska víc mračil, než nemračil.
„S časem jsem nespokojený. Jediné pozitivum je, že jsem splnil limit pro červencové mistrovství Evropy v Amsterdamu a potvrdil loňský limit pro olympiádu v Riu. Jinak to není moc dobrý vstup do sezony, zatím mám ale dost problémů na to, abych dohnal ztrátu ze zimy.
Často označujete vaše výkony v procentech. Na kolik jste běžel nyní?
Na šedesát procent. Bylo to takové nijaké, ještě bez rychlosti, mám co zlepšovat.
Zmínil jste problémy. To už máte nějaké další?
Jo, s levým kolenem. Nechci se na to vymlouvat, moc mě to teď neomezovalo a poprvé ani nebolelo. Na překážkách ale nemám pořádně natrénováno, zatímco soupeři už jsou rozzávodění. Moje hlava je zabrzděná, bojím se zabrat a zašlápnout překážku. Ještě mě brzdí strach.
Co máte s kolenem konkrétně?
Je to problém s chrupavkou. Chodím na injekce, stará se o mě pan doktor Hospodár. To je můj anděl s křídly, který mě dává dohromady.
Na druhou stranu říkáváte, že správný překážkář vždycky musí mít nějakou bolístku...
Právě proto se na nic nevymlouvám. Myslím totiž, že kdyby mě nic nebolelo, ani bych to nebyl já.
Kvůli kolenu jste chyběl i na nedávné Zlaté tretře v Ostravě. Mrzelo vás to hodně?
Strašně, vždyť patří mezi moje oblíbené mítinky. Jenže se obávám, že bych tam akorát nastoupil do bloků, zkusil jednu překážku a odešel bych, což mi na Zlatou tretru přijde nedůstojné. Ale Julisku už jsem vypustit nechtěl.
Vidíte kromě splněných limitů ještě nějaká další pozitiva?
Doběhl jsem do cíle, což je super! (směje se) Ale vážně, teď vím, že za týden můžu závodit v Lucernu, tam už by to mohlo být kolem 13,50. Třeba se to povede, já si na sebe vždycky potřebuju ušít bič v podobě velkého cíle. Tenkrát před dvěma lety v Curychu jsem si dal za cíl finále a ruku na srdce, páté místo málokdo čekal. Teď to mám podobné. A potom už bude mistrovství republiky v Táboře, a Tábor je moje srdcová záležitost.
Takže se příznivci atletiky mohou těšit?
Vím, že se můžu zlepšovat. Pro Lucern mám v hlavě 13,50, možná 13,55, a v Táboře se uvidí. Ale už se mi tam několikrát běželo dobře.
