„Skvělý závod. Na to, že je teprve začátek roku, tak bylo dost vedro. Ale byl jsem skvěle připravený, tak to bylo v pohodě,“ povídal třiatřicetiletý Švéd ve videu atletického svazu. „Cítil jsem se skvěle. Jsem moc šťastný, dobrý začátek sezony.“
Karlström nastoupil zhruba v polovině dvacetikilometrového klání a postupně získával vteřinu za vteřinou k dobru. Cílem nakonec prošel s náskokem 19 sekund na druhého Kanaďana Evana Dunfeeho.
„Jak bylo teplo, tak jsem chtěl být ze začátku spíše opatrný. Po sedmi kilometrech jsem ale viděl, jak se skupina rozděluje. Řekl jsem si: Dobře, nechci být pozadu. Tak jsem se posunul do čela a potom zaútočil. A pak už mi to přišlo snadné,“ líčil.
V Poděbradech vyhráli Karlström a Garcíaová Léonová, oba v rekordech mítinku |
Závody v jeho podání vypadají snadně dost často. Karlström je chodecká hvězda. Ve sbírce má stříbro a tři bronzy ze světových šampionátů, jedno druhé místo z kontinentálního mistrovství. Je také trojnásobný švédský mistr a v sobotu se počtvrté stal vítězem závodu na poděbradské Lázeňské kolonádě.
„Dívali jsme se na plaketu a Matej Tóth má pět titulů. Takže bych zde chtěl přidat ještě jednu výhru, nebo spíš dvě…,“ smál se poté, co zde zároveň vylepšil rekord mítinku na 1:28:22. „Je zábava překonávat rekordy.“
Asi se není co divit, proč se mu tak daří. Že by dělal něco jiného než sportovní chůzi?
Dost nereálná představa.
Jeho matka Siv i otec Enrique, který pochází z Mexika, patřili ve své době k nejlepších závodníkům na světě. Závodí i jeho tři sourozenci.
„Sport je mojí součástí odjakživa,“ povídal kdysi Karlström pro magazín Spikes. „Ve čtyřech letech jsem jezdil za mámou na kole, když trénovala. V sedmi jsem už sám závodil. Samozřejmě, že jsem zkoušel i jiné sporty – dělal jsem orientační běh, hrál fotbal, stolní tenis. Ale nic z toho mě nebavilo tolik jako chůze.“
Švéd Perseus Karlström během závodu Poděbrady Walking 2024.
Miluje na ní, že nestačí mít jen skvělou fyzičku, ale zároveň musíte oplývat i dokonalou technikou. Právě ta je podle něj dost možná nejdůležitější, vždyť po celý závod jste pod dohledem rozhodčích a za opakovaná provinění proti pravidlům vás mohou diskvalifikovat.
„Když přijde den, kdy fakt cítíte, že vaše fyzická stránka je v dokonalé synchronizaci s technikou, jde o úžasný pocit. Nevím, jak to přesně popsat. Taková plynulost, jeden nekonečný pohyb. Právě tehdy mě to nejvíc baví,“ líčil.
Bez dřiny a stovek hodin strávených tréninkem to pochopitelně nejde. O chůzi Karlström říká, že abyste si ji užívali, musíte se naučit přijmout bolest, musíte umět trpět.
„Naštěstí mě baví tlačit tělo za hranice možností a zjišťovat, kam až daleko můžu zajít,“ povídá.
Už od útlého věku mu matka sestavovala tréninkový plán. Pod jejím vedením se připravoval až do pětadvaceti, načež si našel zahraničního kouče. Už jako junior poznal, že pokud chce patřit mezi světovou špičku, musí odjet do zahraničí.
Chladné severské zimy tedy vyměnil za kempy ve vysoké nadmořské výšce v Mexiku, kde se potkával s těmi nejlepšími. „Sportovní chůze je speciální. Není nás úplně mnoho, proto se se všemi prakticky pořád potkáváte. Jste samozřejmě rivalové, ale zároveň i přátelé a posouváte se navzájem. Nemáme problém spolu vyrazit na dlouhé tréninky,“ povídá.
Perseus Karlström se raduje ze stříbrné medaile na mistrovství Evropy v Mnichově
Za týden prý v rámci tréninků průměrně nachodí sto až sto deset kilometrů. V hlavní přípravné fázi pak tato porce naroste klidně i přes 140.
Do toho samozřejmě zlepšuje své tělo i v posilovně, spolupracuje s výživovými experty a drží striktní jídelníček.
Ne, čistě jen o talentu a genech jeho vítězství nejsou. Je i velký profesionál.
Když se zadíváte do jeho statistik, je jasné, co v nich chybí. Olympijský kov. V Riu 2016 nedokončil a v Tokiu 2021 byl devátý. Další pokus bude mít letos v Paříži.
„Ale ano, mám ještě sportovní sen,“ říká Karlström. „Jednou bych chtěl být olympijský vítěz.“
Třeba v Poděbradech za vytouženou medailí skutečně vykročil.
