Proč tak pozdě? "V osmnácti jsem ho ještě nepotřeboval, nechtělo se mi," pokrčí rameny. "Teď už by se hodil, tak jsem se na to vrhnul. Zvládl jsem to napoprvé, opakovat jsem nemusel."
Vlastní auto ještě nemá a když už za volant sedne, je obezřetný. "Zatím jezdím hodně opatrně. Co bude časem, to se uvidí, ale doufám, že nikdy nebudu mít nutkání jezdit nějak extrémně rychle."
Fanoušci naopak doufají, že při závodech bude extrémně rychle běhat. Třeba už v únoru, kdy se v Praze koná prestižní halový mítink Prague Indoor 2014, testovací závod před halovým evropským šampionátem, který se v hlavním městě uskuteční příští rok.
Co od mítinku v 02 areně čekáte? Běžel jste tam už někdy?
Kdepak, nikdy. Vlastně jsem tam nikdy nebyl, ani na hokeji nebo nějakém koncertu. Bude to úplná premiéra. A co od toho čekám? Podle časů, které se běžely v roce 2009, tuším, že to bude rychlá dráha.
Jaké to bude, běžet v tak velké hale v domácím prostředí?
To je vždycky jiné. V publiku budou známí, přijede asi deset lidí z rodiny, to člověka ještě víc vyhecuje. Už teď se na to moc těším.
Jak se zatím v přípravě na halovou sezonu cítíte? Jde všechno podle plánu?
Na tréninku to vypadá velmi dobře. Řekl bych o třídu líp než v minulých letech.
Co to znamená?
Uvidíme, kam až svou výkonnost letos dostanu. Věřím, že bych třeba mohl vylepšit český rekord na čtvrtce. Letos je příprava trochu náročnější, přidali jsme tréninkové dávky. Naběháme toho víc, strávíme na oválu víc času. Ale dá se to zvládnout.
Jaké jste si stanovil pro letošní zimu cíle?
Ani jsme nad tím s trenérem nijak zvlášť nepřemýšleli... Vlastně skoro žádné.
Vážně? Co třeba mistrovství světa v hale v polských Sopotech?
Cílem je samozřejmě pokaždé vyhrát a mít zlato. Ale ne vždycky to jde. Takže to řeknu takhle: když budu na mistrovství světa ve finále, budu spokojený. Když ne, budu zklamaný.
