„To je jako déja vu,“ usmál se ve čtvrtečním odpoledni trenér Rudolf Černý. Po zdařilé kvalifikaci Nikoly Ogrodníkové jsme s ním stáli na ochozu berlínského stadionu, ale jemu se zas a znovu vybavoval jiný stadion – a jiná oštěpařka.
Göteborský stánek Ullevi.
Mistrovství Evropy 2006.
A Barbora Špotáková.
Tenkrát před dvanácti lety Špotáková poprvé patřila do okruhu favoritek. „Ale šla do toho závodu s tím, že se musí hlavně poprvé v životě kvalifikovat do finále. Povedlo se, pak hodila Bára ve finále český rekord a byla stříbrná.“
Kdyby to stejně šlo i s Nikolou v Berlíně, zasnil se Černý.
„Ačkoliv nejspíš bez toho českého rekordu, ten už je poněkud daleko,“ připomněl hned, že Špotáková mezitím posunula jeho hranici až na metu rekordu světového, na 72,28 metru.
Barbora Špotáková, Rudolf Černý a jejich medaile z Londýna.
Sedmadvacetiletá Ogrodníková, současná svěřenkyně Černého, ve čtvrtek poprvé prošla přes kvalifikační brány dál. I ona patří v Berlíně poprvé v kariéře k okruhu favoritek šampionátu. Tak jako tehdy Špotáková.
A stejně jako ona si dokáže chvíle před závodem znepříjemňovat vlastní nervozitou.
„Večer před kvalifikací jsem najela do režimu stresu. Nemohla jsem usnout, v noci jsem se budila,“ vyprávěla po kvalifikaci. „Když jsem přišla do sektoru, dostavil se před prvním pokusem hrozný nával emocí – a já najednou udělala v rozběhu o dva kroky míň.“
Rovněž Špotáková prožívala na šampionátech bezesné noci.
„Ale obě se z takových stavů umějí v pravou chvíli dostat. Dovedou závodit,“ vyzdvihl Černý, jenž dříve i nyní přejímal roli uklidňujícího elementu v týmu. „I když se to ve mně uvnitř také vaří, navenek jim ukazuju, že jsem v pohodě,“ popisoval svoji práci psychologa.
NA CESTĚ VZHŮRU: Nikola Ogrodníková.
Ogrodníková se ve čtvrtek zkoncentrovala, druhým pokusem 61,27 metru překonala limit, ze 4. místa v kvalifikaci prošla do finále a chtělo se jí plakat štěstím.
„Já to zvládla!“
Po chvíli pronesla: „Teď už mohu říci, že tu chci medaili.“
Málokdo z českých atletů takový cíl otevřeně a naplno vyhlásí.
„Ale tak to má být,“ ocenil Černý nárůst jejího sebevědomí. „Třikrát letos házela na Diamantové lize a třikrát skončila do třetího místa. Proč by to neřekla?“
Se Špotákovou pracoval od jejích devatenácti let, kdy byla ještě nevybouřenou „divou Bárou“. Po sezoně 2010 se dočasně rozešli, když se jí ujal kouč Jan Železný, ale od loňska je u Černého zpět.
Ogrodníkovou naopak vede teprve deset měsíců.
„Přišla ke mně jako hotová závodnice, což byla pro mě jiná situace než s Bárou. Postupně jsem nakoukával její techniku a zjišťoval, co potřebuje.“
Při této činnosti mu pomáhal oštěpařčin přítel, exmistr světa Vítězslav Veselý. „Probírají si to vše spolu také doma, Víťa má pro oštěp větší cit než já,“ soudí Černý.
Podobné oštěpařské vlastnosti Špotákové a Ogrodníkové pozoruje i v přípravném období.
„Nikola v tréninku hází stabilně pod 55 metrů. Ale přijde závod a ona hodí k 65 metrům. Totéž platilo dřív o Báře. Ta když v tréninku hodila aspoň 62 metrů, byl to pro nás svátek. Jenže potom poslala v závodě oštěp k sedmdesátce.“
PODRUHÉ! Barbora Špotáková se v Londýně 2015 právě stala podruhé v kariéře oštěpařskou mistryní světa.
Obě se snaží konzervovat síly na hodinu H, jak to jen jde.
Špotáková často na rozcvičovacím stadionu před závodem dlouho ani nevytáhla tretry, zatímco soupeřky je už dávno měly na nohách a dlouhými hody se snažily nabudit.
„Stejné to teď bylo s Nikolou. Ostatní holky mastily na rozcvičováku 60 metrů, Nikola tam předvedla jednou 40 a šla. Raději seděla ve stínu. I vzhledem k pátečnímu finále bylo dobré, že se zbytečně neunavovala.“
Mistrovství je jiný sport
Jedna jako druhá vyžadují, aby je při samotném závodě Černý příliš nehecoval. „Já si řeknu, když budu chtít poradit,“ sdělila Ogrodníková jemu i Veselému před kvalifikací.
Absolvovat celý dvoudenní vrcholný závod, skládající se z kvalifikace a finále, bude pro ni novum.
„Nevím, co od toho můžu čekat,“ přemítala. Letos si však už vyzkoušela, jak se ve dvou dnech po sobě závodí, když startovala postupně na české i francouzské lize. „Tehdy to i s nočním přesunem zvládla,“ sledoval Černý.
Neznamená to, že by si neuvědomoval, jak je na šampionátech vše složitější. „S dlouhými procesy ve svolavatelně a velkým očekáváním lidí je to tu i pro Nikolu mnohem těžší. Mistrovství je jiný sport než Diamantová liga. I Kuba Vadlejch byl léta schopný vyhrát kdeco, ale na mistrovstvích se to pro něj zlomilo až loni.“
Dnes od 20.25 se pokusí prorazit i Ogrodníková.
DRUHÝ SYN. Barbora Špotáková v roli matky se svým Darkem.
Barbora Špotáková, už měsíc maminka druhého syna Darka, bude u televize fandit.
Ani její oštěpařský příběh ovšem v 37 letech stále neskončil, jak kouč ujišťuje: „Říkala mi, že v září by si už zase ráda někde zazávodila.“
