To je super bilance, ne?
A můžu za to být jedině rád. Dřina, kterou jsme absolvovali v Afice a na všech dalších soustředěních, se vyplácí.
Trenér Jan Železný musí být spokojený, vyhrála Barbora Špotáková, teď i vy.
To on asi bude, ale zase je škoda, že se další kluci ze skupiny trápili. Doufám, že to příště bude lepší a budeme bojovat ještě mezi sebou.
Zdá se, že házíte 85 metrů na počkání.
Přesto tam byly rezervy v technice, hlavně rozběh mě rozhazoval, musel jsem začínat až od plotu. Ale bojoval jsem do posledních pokusů, protože jsem věděl, že to může uletět i dál. Nestalo se, tak doufám, že to uletí jinde.
A kam až váš oštěp může doopravdy doletět?
To nikdy nevíte, takový je sport. Třeba se může stát, že mi letadla, když teď letíme do Ameriky na mítink v Eugene a zpátky, zamotají nohy a příští závod zase budu házet míň.
Co na druhou porážku říkal Thorkildsen?
Tentokrát už to nebylo tak hrozné jako v Dauhá, už se chytil. Dva hody měl za 84 metrů a myslím, že se bude postupně zlepšovat. Já jsem samozřejmě rád, že jsem vyhrál, nebyla tady lehká konkurence. Jenže chleba se stejně bude lámat později, na těch hlavních akcích.
Znovu jste porazil dvojnásobného olympijského vítěze. Mohl byste ho v Londýně vystřídat?
Já si to tak neplánuju. Bude důležité, jak nás trenér připraví. A když připraví dobře, může se stát cokoliv. Už jsme si párkrát vyzkoušeli, co je to házet velké finále, pro mě osobně to bude po Tegu druhé, snad tam zkušenosti zužitkuju.
Jak vás takové výsledky posunují psychicky?
Je důležité si vyzkoušet, osahat si, že může s těmi nejlepšími být v kontaktu, bojovat o přední příčky. Je to důležité do velkých závodů, pak se z toho člověk ne... Nezblázní.
Neupletl jste si na sebe těmi výsledky bič?
Doufám, že kolem mě nebude frmol, nechci v médiích dělat machra. Budu se snažit krotit emoce, abych se dokázal soustředit na závody. Od toho tady jsem.
