„Dřív jsem lyžovala bez omezení, ale posledních pět let jsem chodila spíš na běžky a sjezdové lyže vynechávala. Hrozně se těším,“ přiznává atletka z Mariánských Lázní.
Atletka Monika Hloušková (rozená Preibischová) má Vánoce hodně ráda. „Vždycky to pro mě byla doba, kdy jsme se potkali s rodinou. Zvlášť od té doby, co jsme se všichni tři sourozenci rozprchli z domova do Prahy, tak jsou to vzácné chvíle, když jsme všichni pohromadě,“ vysvětluje.
Proto není divu, že si pamatuje všechny. „Slavívali jsme u nás doma ještě s babičkou a se strejdy, vždy nás bývalo kolem deseti u štědrovečerní večeře,“ vzpomíná Monika Hloušková.
Jedny Vánoce měla přece jen zvláštní. V roce 2009 studovala na FTVS v Praze a na čtyři semestry se tehdy odsud vydala na studijní pobyt v Kanadě. St. Francis Xavier University leží na východním pobřeží v městečku Antigonisch, které je přibližně 160 kilometrů severovýchodně od Halifaxu, coby hlavního města provincie Nové Skotsko. Výměnný studijní pobyt s FTVS si tehdy zpestřovala závoděním za místní univerzitu. Ostatně právě díky tomu tady dostala stipendium. „Byli jsme tam tři Češi a udělali si české Vánoce,“ vzpomíná.
Zároveň s ostatními si ovšem prožili Vánoce i ty pravé kanadské. Na pětadvacátého prosince byli totiž pozvaní do dvou kanadských rodin. „Čtyřiadvacátého večer jsme pozvali naše kanadské kamarády na naši „typickou“ večeři a oni nás zase pozvali na svůj vánoční oběd pětadvacátého,“ usmívá se Hloušková. V Kanadě podobně jako ve Spojených státech nastávají ty pravé okamžiky až ráno 25. prosince. Nadělují se dárky a k vánočnímu obědu je typické místní sváteční jídlo. Ano, správně. Je to krocan.
„Jinak normálně zdobí stromečky, dostávají dárky a ještě věší na zábradlí nebo krby ponožky, do kterých pak dostávají drobnější dárky,“ popisuje sváteční odlišnosti atletka z Mariánských Lázní.
Jinak Monika Hloušková slaví Vánoce pokaždé doma. „Je to příjemné setkání,“ říká. Jako jeden z prvních vysněných dárků v dětství si pamatuje lyže. „Dřív jsem lyžovala bez omezení, posledních pět let jsem ale chodila spíš na běžky a sjezdové lyže vynechávala. Letos se konečně chystám i na ně a hrozně se těším,“ přiznává.
Sváteční dny obvykle trávila doma v okruhu svých blízkých, letos však udělala výjimku. Hned po Vánocích vyrazila na lyže. „Mezi svátky budu poprvé s manželem, chystáme se na chalupu do Jizerských hor,“ prozradila atletka, která koncem října vyměnila rodné příjmení Preibischová za Hloušková.
Nejen to ji letos nedovolilo podílet se na vánočních přípravách. „Jindy se snažíme podílet všichni, letos jsem ale moc nestíhala. Mám jiné starosti, stěhujeme se mezi Prahou a Mariánskými Lázněmi a změnila jsem i zaměstnání,“ vysvětluje mariánskolázeňská atletka, která je jinak většinou na Vánoce doma s rodinou a na silvestra s kamarády.
Konec dobrý...
Letos neprožila vyloženě špatnou sezonu, za sebou má ovšem jedno velké zklamání. Moc si přála reprezentovat na olympiádě v Riu, ale osud se postavil proti ní. „Už jsem se s tím vypořádala,“ říká s odstupem času. „Olympiáda byl pro mě velký sen. Věděla jsem, že to nebude jednoduché a jsem ráda, že jsem to zkusila. Jen mě mrzí, že jsem se o limit nakonec ani nemohla pokusit.“
Důvod? Mezi sportovci klasika. V době, kdy to bylo nejvíc zapotřebí, nevydrželo zdraví. „V posledních dvou letech, kdy bylo důležité se na to připravovat, jsem trochu bojovala se zdravotními problémy typu angín, a když jsem se z toho konečně dostala, tak tuto maratonskou sezonu mi zkazila viróza,“ připomíná osudný návrat letadlem z USA. „Pokusit se o olympijský limit, na to jsem se připravovala celé poslední čtyři roky, takže to pak pro mě bylo těžké na psychiku, ale už jsem se s tím vyrovnala. To je zkrátka život,“ nezoufá.
Alespoň částečnou náplastí pro ni může být stříbro z mistrovství světa v běhu do vrchu. „Vidíte. Takže nakonec byla sezona úspěšná,“ zaculí se.
Náplast na Rio? Stříbro z MSStříbrnou medailí v družstvech na mistrovství světa v běhu do vrchu v bulharské Sapareva Banya se letos může nově pochlubit mariánskolázeňská atletka Monika Hloušková (rozená Preibischová). „Za to, kolik jsem běhání v posledních letech obětovala a jak málo toho šlo opravdu podle představ, za ty opakované návraty po nemocech, je pro mě tahle medaile velkou odměnou,“ říká. Hlavním cílem, ač se tím nechlubila, bylo v letošní sezoně kvalifikovat se na olympiádu v Riu v maratonu. Příprava probíhala dobře, odjela do Ameriky, kde měla super zázemí u kamarádů. „Bohužel jsem po návratu, nejspíš z letadla, chytila nějakou virózu, a tím se celá příprava sesypala,“ litovala. Posouvala kvůli tomu maratonský start, a nakonec maraton, kde se chtěla pokoušet o limit, nedoběhla. „Víc mě mrzí, že jsem nedoběhla, než nesplnění limitu. Maraton je prostě specifická disciplína,“ přiznala. Tím, že nevyšel prvotní cíl s olympiádou, stanovila si Preibischová druhý cíl letošní sezony. Bylo jím 32. mistrovství světa v běhu do vrchu v bulharské Sapareva Banya. Tam doběhla čtrnáctá a v družstvech, společně s Petrou Novákovou, běžkyní na lyžích, a Pavlou Schornou-Matyášovou získala skvělou stříbrnou medaili. „S umístěním jsem spokojená a stříbrná medaile to vyšperkovala, mám z ní velkou radost. Můžu být spokojená, medaile je odměna za dřinu, kterou jsem poslední léta dala do běhání,“ ulevila si. Trať pro ni byla docela dobrá, široká, dalo se běžet podle svého a předbíhat podle potřeby. Běželo se 7,3 kilometru s převýšením 700 metrů s tím, že prvních pět kilometrů bylo dost běhavých. „Pro mě to bylo ideální, jelikož nejsem specialistka vrchařka, ale poslední dva kilometry byly hodně těžké, velmi se to zvedalo,“ připomněla. Cíl závodů byl v nadmořské výšce 2150 metrů, což mohlo mít na samotný výkon také vliv. „To se těžko posuzuje, neměla jsem pocit, že by se mi hůř dýchalo, vliv výšky jsem výrazně nevnímala, ale je možné, že se to trochu podepsalo,“ míní. Nejlepší Češkou v kategorii žen byla Petra Nováková, která doběhla pátá. „Neměli jsme s tím zásadní problém. Poprvé jsme se víc poznaly, ona tu výkonnost má, pro lyžaře je běhání do kopce v létě doména. Díky jejímu skvělému umístění máme stříbro,“ říká mariánskolázeňská atletka. Navíc celý tým byl poměrně vyrovnaný a v součtu s vynikající Novákovou z toho bylo světové stříbro. |
