Skákat co nejvýš, nebo co nejdál? Juniorská mistryně světa nad laťkou Hrubá váhá

Přes dva roky neskočila výškařka Michaela Hrubá tak vysoko jako v neděli na mistrovství Evropy atletických družstev v Polsku, kde zdolala laťku ve výšce 190 centimetrů. Ve své skupině skončila třetí, celkově za vítěznou Ukrajinkou Jaroslavou Mahučichovou zaostala o sedm centimetrů, pořadí však pro jednou jde stranou. Po letech peripetií se zraněními a hledáním formy předvedla někdejší juniorská mistryně světa i Evropy znovu „světový“ skok.

„Dopadla jsem a vytryskly mi slzy dojetí,“ hlásila hned rodačka z Bořitova na Blanensku.

Zároveň se splněním potvrzovacího limitu Českého atletického svazu pro mistrovství světa však v sobě pětadvacetiletá atletka mimoděk dost možná prohloubila dilema, jemuž od druhé poloviny loňského roku čelí. Tehdy, i pod vlivem stagnující výkonnosti, začala Hrubá trénovat trojskok. Letos už kvůli němu vynechala některé halové mítinky ve výšce a na začátku června si v Košicích vytvořila osobní rekord s hodnotou 13,38 metru.

„Trojskok mě baví. Ve výšce musí člověk vnímat každý detail, trojskok může být silovější. I když k prknu naběhnete hlava nehlava, vždycky se dá skočit daleko. Z mého pohledu, když se člověk naštve, tak v trojskoku mu to může prospět k lepšímu výkonu. Ve výšce to spíš ubere,“ uvažuje olympionička z Ria.

195 centimetrů

je maximem Michaely Hrubé ve výšce. Dosáhla jej jako juniorka.

Předpoklady má slibné. Při své výšce 191 centimetrů se odráží z dlouhých nohou, určitou průpravu na střídání disciplín má ze svých vícebojařských začátků. Pokud někdo má ve špičkové atletice přejít z vertikálních na horizontální skoky, je Hrubá určitě dobrým tipem.

Stejnou cestu v 90. letech minulého století prošlapala legenda české atletiky Šárka Kašpárková. Poté, co opustila výškařský sektor, se v trojskoku stala světovou šampionkou a vybojovala bronzovou olympijskou medaili.

Hrubá ji zatím následuje opatrně. I když trénuje s trojskokany, má letos stále ještě víc závodů ve výšce, v níž (oprávněně) cítila větší šanci na mistrovství světa.

V trojskoku vidí Michaela Hrubá možnou perspektivu, ale výška se jí opouští špatně.

S trojskokem tak daleko jako nad laťkou ještě rozhodně není. „Natrénovat trojskok, aby člověk skočil za 14 metrů, trvá. Já trénuji od podzimu, tělo se začíná adaptovat na odrazy, na rychlostnější přípravu. Musím se samozřejmě naučit techniku. Sice skočím 13,38, ale technicky to vůbec není správně, navíc mezi odrazy hodně ztrácím rychlost,“ uvědomuje si.

Proto zatím zůstává „rozkročena“ mezi dvěma sektory, což přináší otázku, zda si pendlováním mezi disciplínami neškodí.

Vyber si, radí šampionka

Pokud je někde ve směřování dlouhánky z USK Praha zádrhel, pak nejspíš právě tady. Když v únoru svůj příklon k trojskoku odkryla veřejně, mluvilo se o tom, že začne v dohledné době létat za čtrnáctimetrovou hranici. K ní však Hrubé ještě stále víc než půl metru chybí.

Hrubá zkouší trojskok, ale říká: Moje srdce bije pro výšku

„Míšu sleduji. Vzhledem k tomu, že měla z předešlých let bez speciálního tréninku skočeno kolem 13,20 metru, myslela jsem si, že po tréninku se brzo posune na 13,50. A jak si to sedne, bude předvádět výkony začínající čtrnáctkou,“ přemítá Kašpárková.

Soudí, že ať už si její nástupkyně zvolí výšku, nebo trojskok, vybrat by si měla. „Míše není osmnáct. Běží jí nejlepší skokanské roky a tříštit je mezi dvě odlišné disciplíny není ideální. Teď to vypadá moc hezky, skočila 190, ale – ať to nezní moc drsně – co to pro ni řeší? To skákala už jako juniorka. Z hlediska jejích ambicí, aby byla minimálně ve finále mistrovství světa, to neřeší nic,“ míní bývalá šampionka.

13,38 metru

skočila nejdál v trojskoku, jde o výkon z června

Připouští, že sama měla kdysi s odchodem z výšky potíže. Dilema, kdy v úvahu přicházejí pragmatické i emociální důvody, zná. „Taky se můžu podívat na starší články, kde jsem tvrdila, že výška je elegantní, že se jí chci věnovat. Bod zlomu ale přijde. Zaskákat si do výšky jde občas pro radost na lize, ale pokud se rozhodne pro trojskok, je potřeba mu věnovat ne 100, ale 110 procent,“ míní.

V tomto bodě Hrubá zjevně ještě není. Na mezinárodní úrovni skáče do výšky desátým rokem, na dlouho obsadila pozici české jedničky, dostala se pět centimetrů pod magickou dvoumetrovou hranici. Odstřihnout se od takové minulosti je pro ni jako zavřít za sebou dveře od dětského pokoje.

„Výška je mému srdci bližší. Další věc jsou příklady závodnic, které skákaly dobře jako juniorky, na čas ustrnuly ve výkonnosti a pak vystřelily nahoru. Potkalo to Marii Vukovičovou, která se před třicítkou dostala na 197 centimetrů, nebo mistryni světa Eleanor Pattersonovou. Loni se v šestadvaceti přehoupla přes dva metry,“ počítá Hrubá. Svoje šestadvacáté narozeniny oslaví příští rok. „Říkám si, že se to může stát i mně,“ připouští.

I když se traduje, že po fyzicky drsném trojskoku potřebuje atlet nejméně týden regenerovat, a ne skákat do výšky, s tím, že by se kombinováním dvou disciplín brzdila, Hrubá nesouhlasí. „Když se trojskokanský trénink uchopí dobře, může to být v pohodě,“ nevzdává se.

Rozhodnutí, k jaké disciplíně se přiklonit, plánuje najít v čase a výsledcích. „Když skočím do výšky 195 a budu ve finále mistrovství světa, tak si myslím, že budu výškařkou. Když bude propadák, asi bych pokračovala v trojskoku,“ nastiňuje.

Vodítko může dát tři dny starý výkon v Polsku a slzy štěstí, jimiž Hrubá zkropila doskočiště. „Doufám, že jsem zpět,“ pronesla pak v rozhovoru emotivně.

Čas na rozhodnutí to nejspíš jenom prodlouží.