Memoriál Ludvíka Daňka je jednou z největších sportovních akci nejen v Turnově, ale i v kraji. Jak tedy probíhají takové základní přípravy?
S přípravou memoriálu začínáme zhruba v září nebo v říjnu. To bývají první schůzky, kdy se schází přípravný výbor, je nás asi třináct, a musíme se nejprve domluvit s atletickým svazem o podpoře. To je velice důležité, protože pak tady závodníci mohou plnit body, které se počítají pro velké soutěže jako jsou olympijské hry, mistrovství světa nebo mistrovství Evropy. Mítinků, které tyto podmínky splňují, je v Česku asi šest. To je taková nejdůležitější část. Jakmile máme potvrzené, že turnovský memoriál dostane podporu, tak můžeme začít shánět peníze.
Koulař Staněk vyhrál v Turnově v rekordu mítinku 21,71 metru |
Dává vám podporu i atletický svaz?
Jeho podpora se pohybuje okolo dvou set tisíc korun, ale nejde o fyzické peníze. Místo toho nám zapůjčí velkoplošné obrazovky, časomíry, režii, obecně technické věci. Svaz jako takový nám přiděluje i režiséra, který jezdí i po mítincích Diamantové ligy jako odborný poradce. A ve chvíli, kdy se začne závodit, tak to přestává být v naší moci. V rozhlasové kabině totiž sedí celou dobu asi devět lidí z režijního týmu, kteří se řídí časovým pořadem, jenž společně s nimi upravíme na minuty. Takže se napíše itinerář reklam, představení závodníků nebo jejich ocenění, a řídí se to podle toho. Taky se ale dává důraz na velká jména, která se připravují na svoje výkony, takže se třeba pozastaví jeden závod, aby daný závodník mohl odskočit nebo odhodit, a pak se může pokračovat.
Kdo tedy přispívá přímo penězi?
Máme podporu od Libereckého kraje, s ním máme dlouhodobější smlouvu na pět let s tím, že nám každý rok dá půl milionu korun. Pak nám finance dává město Turnov, tam se to pohybuje okolo čtyř set tisíc. A zbytek už je na nás, celý mítink stojí okolo milionu dvou set až milionu tří set tisíc.
Shání se sponzoři těžko?
Máme většinou ty samé, pomáhá nám taky pan Bugár ( Imrich Bugár, diskař, mistr světa i Evropy a stříbrný medailista z LOH 1980 v Moskvě - pozn. red.). Ten nám pomůže najít sponzory třeba v Praze, a tady z místních jsou to většinou Pivovar Rohozec a další.
Co stojí nejvíc peněz z celé té podpory, kterou se vám podaří sehnat?
Jsou to asi bonusy závodníků. Třeba diskaři tady ale startují rádi, protože je to jediný diskařský memoriál na světě, a oni tady závodí za nižší startovné i za nižší bonusy. Pak ale třeba vypisujeme bonusy za rekordy mítinku, za národní rekordy a tak dále.
Takže celá organizace začíná na podzim?
Ano, to už si musíme domluvit jistotu finanční podpory. Přes zimu je pak doba mrtvější, nic moc se neděje, a okolo ledna už pak rozesílám objednávky, právě třeba na velkoplošnou obrazovku, rezervujeme nedaleký hotel Karel IV., protože ten bývá plný jak mezinárodních, tak českých sportovců, objednávají se toalety, ostraha areálu a takové ty věci okolo. A začátkem března začínají tři měsíce urputné práce, protože se všechno natírá, připravuje, svážejí se věci, které jsme si půjčili, a tak dále.
Abyste si neudělali ostudu…
Přesně, aby to vypadalo k světu. Brzdí nás tady jen to, že máme na stadionu stále spoustu akcí a nemůžeme ho jen tak zamknout, jako to můžou udělat například v Ostravě nebo v Praze, aby se všechno stihlo připravit včas. Takže tady můžeme stadion připravovat od čtvrtka, kdy technické služby přijedou umýt dráhu, a my připravujeme sektory jak pro sportovce, tak pro diváky, upravuje se trávník a tak dále. Nejvíc práce se pak udělá přes víkend, a pondělí bývá nejvíce hektické (závod se koná vždy v úterý - pozn. red.).
Turnovský memoriál je mezi místními hodně populární...
Je pravda, že Turnov je pro diváky atletiky ideální a jedinečný. Sportovní hvězdy tady totiž diváci můžou vidět z bezprostřední blízkosti, v podstatě by se dalo říct, že si na ně můžou i sáhnout, nezmizí nikam do tunelu k šatnám. Tady k nim lidé mohou přijít, poprosit o fotku nebo o podpis, popovídat si s nimi, mohou vedle nich sedět na tribuně. To například v Ostravě možné není. Navíc i závodníci si tady pochvalují místní prostředí. My tady máme klasické „venkovské“ věci jako opékané prase nebo klobásy na ohni, a oni nám říkají, že nikde jinde takovou atmosféru nemají. Mají to hrozně rádi, je to takový vesnický memoriál (směje se). Navíc letos máme špičkové ohlasy. My navíc máme výhodu, že stačí, aby přišlo třeba jen tisíc lidí, a celý areál vypadá zaplněně. Naopak na velkých mítincích i daleko větší počty diváků zdaleka tak nevyniknou.
Je pravda, že letos nepršelo a bylo tady hodně zahraničních závodníků.
On se totiž blíží olympijský cyklus a sportovci potřebují sbírat kvalifikační body. Některé závodníky jsme museli i odmítat, protože jsme měli moc přihlášek. Na některé disciplíny ale třeba nejsou lidi, například oštěpaře jsme tady letos měli jenom tři a tyčku jsme zrušili úplně.
Jsou sportovci, kteří sem jezdí pravidelně? U kterých je skoro jistota, že pokud budou mít čas a formu, tak přijedou?
Mítink tady má rád dálkař Radek Juška, pak sem rádi jezdí i koulaři. Třeba Tomáš Staněk si pochvaluje místní sektor i celkovou atmosféru. Navíc ho trénuje místní odchovanec Petr Stehlík. Má to tu ale rád třeba i Pavel Maslák (trojnásobný halový mistr světa i Evropy v běhu na 400 metrů - pozn. red.).
Kolik lidí se podílí na chodu celého memoriálu?
Náš tým měl letos 119 členů, z toho jen 60 z nich bylo kvalifikovaných rozhodčích. Spolupracujeme proto s rozhodčími z Jablonce nad Nisou a z Mladé Boleslavi, protože sami bychom nebyli schopni to obsáhnout. My jako organizátoři vlastně ale z celého memoriálu nemáme nic, protože pořád něco řešíme. Jen snad ohlasy lidí, kteří naši práci chválí.
Práce ale nekončí hned večer, kdy memoriál skončí, ne?
Je krásná věc to, že uskutečníme celý mítink, a druhý den člověk vstane a říká si „Tak a jdu znova.“ Je to totiž spousta další práce, jako sundávání plakátů po městě, vracení věcí, odvážení košů, sponzoři i technické firmy najíždějí, aby si odvezli svoje věci. Takže když máme memoriál v úterý, tak to tady pak uklízíme třeba do pátku.