Přitom s oštěpem začínal před dvěma lety, ale už teď to vypadá, že oštěp bude mít pokračovatele vyhlášené české školy. Šestnáctiletý atlet, který studuje v Jablonci sportovní gymnázium, je totiž držitelem českého dorosteneckého rekordu, který právě v Argentině vylepšil na 76,24 metrů.
Získal jste bronz na olympiádě mládeže v Argentině, váš největší úspěch?
Má pro mě největší cenu. Jde o moji první medaili na takhle velké akci, takže opravdu neopakovatelný pocit.
Mohlo to být ještě lepší, když na stříbro vám scházely pouhé čtyři centimetry.
Vůbec mi to nevadilo, jsem šťastný za každou medaili, i když je pravda, že stříbro bylo kousek. Přesto je to pro mě fantazie. Splněný sen! Horší by bylo, kdyby mi to nevyšlo na tu medaili a skončil bych těsně čtvrtý.
Povedlo se vám vylepšit osobní rekord, navíc na takhle velké akci, cítil jste se dobře připravený už před odletem?
Musím říct, že jo. Cítil jsem se opravdu skvěle. Už v první části závodu se mi házelo dobře. A cítil jsem tam rezervy. Proto jsem moc rád, že jsem v závěru dokázal dobrou formu přetavit i ve skvělý výsledek.
Přitom po prvním závodě by to na medaili nestačilo (házely se dva závody a počítaly se dva celkově nejdelší hody - pozn. autora).
Já o medaili přemýšlel už po prvním závodě, protože tu formu jsem ze sebe cítil.
Asi mi dáte za pravdu, že je to pro vás letos fantastická sezona.
O tom se mi ani nesnilo. Na začátku roku jsem měl velké problémy se zády. Navíc se mi zranění na jaře vrátilo a nevypadalo to moc dobře. Pak jsem však hodil rekord na domácím šampionátu a všechno se obrátilo. Jel jsem na mistrovství Evropy do Maďarska, kde se mi tolik nedařilo, přesto z toho bylo skvělé páté místo a bronz z olympiády mládeže byl takovým bonusem.
Na podobné akci jste byl poprvé. Co vás nejvíc zaujalo?
Nejlepší bylo, že jsem měl možnost se seznámit s ostatními sportovci z jiných disciplín a sportů. To mě opravdu nadchlo. Navíc nám vyšlo počasí a byl to zážitek.
Co jste říkal na Buenos Aires?
Dostal jsem se tam až poslední den, protože předtím jsem se připravoval na závody a nikam moc nechodil. Centrum je pěkné. Opravdu velké město a atletický stadion se mi taky líbil.
Ještě v létě jste hrál fotbal za Jablonec, jak se stane s fotbalisty oštěpař?
To je docela jednoduché. Ze školou jsem byl na atletických závodech, kde jsem házel krikeťákem a házel jsem opravdu daleko. Všimli si toho učitelé a řekli mi, jestli bych nechtěl zkusit oštěp. To bylo před necelými dvěma roky.
S fotbalem jste tedy pokračoval.
Ano, ale poté už to nešlo skloubit. Bylo to náročné a nemohl bych dělat ani jeden ze sportů naplno.
Přesto hrajete dál, i když už ne na takové úrovni.
Když to stíhám, tak si jdu kopnout krajský přebor. Pořád mě to baví. Trenéři s tím navíc nemají problém. Říkají, že je to dobrá příprava, takže je to fajn.
