"Je tu 35 stupňů a navíc taková vlhkost, že si připadáte, jako by bylo nejmíň 45. Totální prádelna. Většinou chodím bez trika, jen v kraťasech."
Útočiště zatím nalezl v městečku Sukumo, kde žije 20 tisíc obyvatel, a hned se stal všeobecnou atrakcí.
"Když jsem přijel, před stadionem byly transparenty s mým jménem a na stadionu mě vítalo asi 20 místních zaměstnanců s vlaječkami, jako by dorazil nějaký prezident. To jsem ještě nezažil a už asi nezažiju. Pořád se mi klaní. Hrozně uctivej národ!" líčil.
Speciálně na přání Šebrleho tu uspořádali i atletický mítink, kde proti němu startovali místní středoškoláci. "Nejstaršímu z mých soupeřů bylo osmnáct, připadal jsem si jako jejich táta. Třeba překážky jsme běželi jen ve třech." Výkony? 110 m překážek za 14,60 v protivětru, disk 47,50, koule 14,50.
"Zatím jsem docela zesláblej, v Nymburku jsem měl na soustředění lepší tréninkové výkony než tady, tam jsem si dělal i osobáky v benči. Ale do týdne bych už měl být přehozený," věří Šebrle.
V kruté japonské vlhkosti se nejvíc obává tyče. "Nejvýš asi skočí ten, komu bude tyč nejmíň prokluzovat. Možná poprvé v životě zkusím tekutý tejp."
Zítra si odskočí do dějiště mistrovství světa Ósaky na další přípravný mítink, pak se opět na chvíli ukryje v Sukumu. "Atmosféra šampionátu by mě přehecovala," tvrdí.
Veškerý čas tu dělí mezi trénink a svůj počítač, na kterém zvelebuje vlastní internetové stránky sebrleroman.cz. "Jen jednou jsem zašel na golf. Ale měl jsem pocit, že držím vidle a ne hůl. No, aspoň jsem nedopadl jako trenér, který se přehřál a celou cestu domů zvracel."
Narazil už i na dům přeplněný hracími automaty. "Strašný rambajs! Japonci do nich házejí kuličky a vydrží u toho sedět celý den." O tom, kde se skrývá jeho největší konkurent Bryan Clay, nemá tušení. Internetová stránka IAAF píše, že Clay má letos psychické problémy.
"Zato Šebrle je na vítězství na mistrovství světa, které mu dvakrát uniklo, nejvíc hladový," tvrdí Bob Ramsak, expert IAAF.
"Jo, hladový na zlato, to jsem. Jako vždycky," přitakává.
