Zároveň se v čase 2:16:26 stal mistrem republiky. "Posledních sto metrů jsem si užil neuvěřitelný kotel, lidi fandili. Věděl jsem, že to bude těsné, tak jsem zkusil zafinišovat a povedlo se," říká pětatřicetiletý vytrvalec.
Kdy jste začal věřit, že vám olympijský limit už neunikne?
Ze začátku jsem čas moc neřešil, jen jsem běžel a nevnímal, co se děje kolem. Až na třicátém kilometru jsem kouknul na hodinky a věděl jsem, že to bude s odřenýma ušima. Pak jsem uviděl modrý koberec v cíli a říkal si, že zkusím ještě zafinišovat. A povedlo se.
Byl to pro vás především boj o olympijskou účast. Hnali vás diváci kupředu?
Bylo to úžasné, po celé trati byl někdo, kdo mi fandil. A posledních sto metrů jsem si užil neuvěřitelný kotel, lidi fandili. Jsem moc rád, že se mi to povedlo a mohl jsem je odměnit.
Jak se vám běžel maratonský debut?
Do patnáctého kilometru bylo tempo neslané nemastné. Přemýšlel jsem o blbostech, jestli si nenatáhnu sval a podobně. Pak jsem vyběhl dopředu a utekl Petru Pechkovi a Robertu Krupičkovi, kteří také běželi o olympijskou kvalifikaci. Hodně mi ale pomohl Jakub Bajza, který mi až do 28. kilometru dělal vodiče. Pak už to bylo jen na mně. V závěru to byl trošku boj a foukal silný protivítr.
Máte rád zimu a nevadí vám ani déšť. Přispělo k vašemu výkonu i počasí?
Spousta lidí se mě ptalo, proč chci běžet zrovna v Praze. Říkal jsem si, že když limit splním tady, bude to znamenat víc. Jenže všichni mě varovali, jaké bude vedro, ale nakonec se zatáhlo a byla to paráda.
Požene vás teď vidina Londýna i k tvrdším tréninkům?
Motivace trénovat bude určitě větší, jen jde o to, jestli to tělo vydrží. Kdybych zvládl tohle tréninkové tempo ještě pár měsíců, mohlo by to být o dost lepší.
Jste milovník steaků, dopřejete si jeden na oslavu?
Určitě a nejmíň půlkulový, k tomu pořádnou porci hranolků a možná se ještě něčím dojím.
