Loni byl 26letý atlet na dně. Skončit? Neskončit? uvažoval dokonce. Nenominoval se na mistrovství světa do Moskvy a i od svých kamarádů („kteří sportu rozumějí“) slýchal: Kubo, nevěříme, že se ještě někdy dokážeš vrátit.
„Vůbec mi to nešlo. Trápení. Psychické i fyzické,“ vzpomínal český mílař. Snad i kvůli pochybám lidí kolem se rozkýval ke změně. Přestoupil k trenéru Sequentovi a odstranil chyby. „A za půl roku jsem na světové úrovni,“ připomněl 5. místo na halovém mistrovství světa v Sopotech.
„To dokazuje, že sport je o hlavě. Když ztratíte pohodu, udělá to divy. V běhu člověk bojuje s bolestí, a když je hlava nahlodaná, tak to prostě nejde.“
Zato letos je Holuša nastartovaný k výsledkům, na jaké býval kdysi zvyklý. V evropských tabulkách na 1 500 metrů je aktuálně osmý a už vymýšlí, jak v Curychu porazit sedm mužů, kteří zatím běželi rychleji než on. A znovu... K bojovnému temperamentu napomohl trenér.
„Je skvělý psycholog, nepřipouští si prohru, dokáže mě naladit,“ pochvaluje si rodák z Opavy. A kromě práce s hlavou dokázal kouč svého závodníka vycepovat i běžecky. „Zlepšit se během roku o tři sekundy, to není jen tak. Já jsem ale přesvědčený, že jsem zatím nepodal svůj vrcholný výkon. Dvě tři vteřiny tam ještě jsou.“
Pokud Holuša poběží po stávající vzestupné linii, klidně by brzy mohl pomýšlet i na časy kolem českého rekordu 3:34,87, který platí víc než 30 let. A ke kterému mu schází čtyři desetiny.
„Ale jestli se s tím popasuju letos, za rok, nebo za dva...“ dumá. Nebo příští týden na evropském šampionátu? „Tam se tak rychle nepoběží, spíš čekám rychlou poslední pětistovku.“ Tedy přesně to, co český rychlík potřebuje - klidný, taktický závod s bleskovým úprkem ve finiši.
„Rychlostní základ mám, však taky držím s Pavlem Maslákem český rekord na 4x400 metrů,“ říkal Holuša. „Umím akcelerovat. Když to nepokazím takticky, tak v cílové rovince mě moc lidí porazit nemůže. A troufám si říct, že nikdo. Nebojím se.“
