Přemýšlela jste dlouho, jestli se vydáte sem na závod do Golčova Jeníkova?
Nepřemýšlela jsem dlouho. Jarmile jsem slíbila, že přijedu. Dorazila jsem z Moravy. Byla jsem v Luhačovicích a kurýrovala hlas. Po zimě špatně mluvím. Do Golčova Jeníkova jsem přijela ráda. Jarmilu Kratochvílovou mám ve velké úctě. Ty její světové úspěchy byly úžasné. Vždy jsem si jí velice cenila pro její píli v tréninku.
Dana ZátopkováNarodila se v roce 1922 ve Fryštátu u Karviné. S atletikou začala při studiu na Gymnáziu v Uherském Hradišti. Věnovala se přitom i házené, tým Slovácké Slavie byl v roce 1949 nejlepší v republice. V atletické reprezentaci Československa se objevila v roce 1948. Jela na olympijské hry do Londýna, kde skončila sedmá. Krátce po olympiádě se Dana provdala za vytrvalostního běžce Emila Zátopka. Svého největšího úspěchu se dočkala roku 1952 na letní olympiádě v Helsinkách. Náčiní poslala do vzdálenosti 50,47 metru a získala zlatou medaili. Na olympiádě v Římě v roce 1960 pak připojila stříbro. Mistrovství Evropy vyhrála v letech 1954 a 1958. Po ukončení kariéry byla trenérkou. |
Pracovala jste vy osobně někdy i jako trenérka Jarmily Kratochvílové?
To ne, ale občas jsme bývaly společně na soustředěních reprezentace. Viděla jsem, jak Jarmila dovedla pracovat na place, dřela. Můj manžel Emil v tom byl podobný, také běhání žral.
A vy jste hod oštěpem tolik trénovat nemusela? Byla jste talent?
Běh a oštěp se nedá srovnávat. To je jiný způsob tréninku. Samozřejmě, že jsem musela také hodně trénovat, ale bylo to trochu něco jiného než běhání.
Co jste v neděli dopoledne říkala na startu běžcům, než vyrazili na trať Běhu městem Jarmily Kratochvílové?
Že mám radost, že se běhání v republice podporuje dál. A také smekám klobouk dolů před organizátory závodu.
Co byste řekla k současné podpoře sportu a atletiky v České republice? Peněz není teď asi zrovna dostatek.
Tak dneska není dost peněz na nic. Doufejme, že se to zlepší a že politici situaci uklidní. Doufejme, že si pak i podpora sportu sedne do určitých pravidel a podle těchto pravidel se potom bude moci počítat i s finanční pomocí od státu. Myslím si, že sport je celosvětově na předním místě společenských zájmů a toto není možné v České republice přehlížet. Nemluvě o efektech sportu pro zdraví lidí. Nemluvě o tom, aby sport dělali mladí, aby si zvykli odmalička, že je potřeba také trochu hýbat tělem.
Co vy a sport? Sledujete ho spíš v televizi, nebo se chodíte dívat i na konkrétní závody?
Já ještě pracuji v klubu olympioniků, takže hodně chodíme na závody, na dětské olympiády, po sportovních školách. Ve sportu se pořád něco děje. Děláme mu propagaci, propagujeme olympijské myšlenky. Máme neustále žádosti, abychom někam přijeli.
Tak to vás asi hodně těší?
Určitě. Je to fajn. Člověk se dostane mezi lidi. A školáci i dospělí jsou rádi, když uvidí někoho z našich olympioniků zblízka a mohou se s ním pobavit. Je to takové oboustranné potěšení.
Kde jste vy vlastně teď doma? Na Moravě? Nebo v Praze? Nebo jinde?
Já su doma v Praze. Už od roku 1949, takže to už je let. Češi si z nás Moraváků v hlavním městě dělají legraci, jak my říkáme "Já su Pražák".
Vzpomenete si, jaký výkon vám v roce 1952 stačil v hodu oštěpem na zisk zlaté olympijské medaile?
Bylo to přes padesát metrů.
To by byl dnes mezi ženami také solidní výkon.
To ne. Od té doby se odvětví změnilo, hody se hodně prodloužily. Faktem ale je, že se vylepšilo nářadí, jsou lepší dráhy i rozběhy. To je znát a dělá to dnes také ty výkony. Těší mne, že nejlepší světový výkon drží Bára Špotáková. I když v oštěpu mají tradici hlavně Finové, Češi jsou teď, pokud jde o světové rekordy, lepší.
