„Byla dlouho nemocná, ale v poslední době se cítila dobře. Vždyť nedávno se zúčastnila setkání olympioniků,“ uvedl Janusz Szewiński, manžel a někdejší trenér polské legendy.
Rodačka z Leningradu (dnes Petrohrad) debutovala na olympijských hrách jako osmnáctiletá v Tokiu v roce 1964, kdy získala stříbro v běhu na 200 metrů a dálce a podílela se na vítězství polské štafety na 4x100 metrů. O čtyři roky později v Mexiku vyhrála dvoustovku a byla třetí na poloviční trati. V Mnichově 1972 pak bronzem zkompletovala svou medailovou sbírku z dvoustovky.
V dalším roce se začala věnovat běhu na 400 metrů a v další sezoně jako první žena pokořila hranici 50 sekund. Na čtvrtce držela pět let neporazitelnost. Na olympiádě v Montrealu tuto trať vyhrála ve světovém rekordu 49,28 s více než sekundovým náskokem. Představila se ještě na hrách v Moskvě v roce 1980.
Szewińská byla také pětinásobnou vítězkou mistrovství Evropy, na kterém získala celkem deset medailí. Z halových evropských šampionátů měla po dvou zlatých, stříbrných i bronzových medailích. V roce 1974 byla vyhlášena nejlepší sportovkyní světa, v evropské sportovní anketě zvítězila dvakrát.
Po skončení aktivní kariéry pracovala jako funkcionářka. Byla členkou Mezinárodního olympijského výboru a místopředsedkyní Polského olympijského výboru, také vedla národní atletický svaz.
