Jenže těch 1 500 metrů neběháte. Proč?
Vyplynulo to až letos v lednu z tréninku. Na osmistovce se cítím ještě lépe než na 1 500 metrech. To jsme nečekali. Ale sedělo mi to nejlépe v přípravě i v závodě.
Jak jste to poznal?
Při patnáctistovce jsem neustále čekal, až budu moci závod pořádně rozběhnout. Na osmistovce mohu od začátku běžet rychle.
Zaskočily vás i kvalitní časy, kterých jste najednou dosahoval?
To samozřejmě. O těch se mi ani nesnilo. Čekal jsem nějakých 48,40 (1:48,40 minuty), kdyby se dařilo vše, ale těch 47,30 (1:47,30 minuty), to vůbec ne.
Čím si to vysvětlujete?
Nevím. Asi je ve mě něco zvláštního. Asi je moje tělo stavěné pro tuto trať. Ještě mám ale obrovské nedostatky, protože v zimě jsem se připravoval hlavně na patnáctistovku. Když se nyní na osm set metrů zaměřím už pořádně, tak to může být ještě lepší.
Najednou jste se vyšvihl mezi půlkařskou špičku. Jaké to je?
Je to moc příjemný pocit. Během chvíle přišla obrovská změna v mém životě. Budu se ale snažit, abych se dostal ještě výše a udržel se mezi elitou co nejdéle.
Co pro vás znamená letošní olympiáda?
Je to velké lákadlo.
A co splněný limit?
Ten ještě nemám. Ten je 46,20 (1:46,20 minuty). Říká se však, že časy venku bývají o vteřinu lepší než v hale, kde jsem zatím běhal. Šanci mám. A nejlepší by bylo zaběhnout olympijský limit v Ostravě na Zlaté tretře (ta bude 12. června).
Letos budete na Slezském gymnáziu v Opavě maturovat. Zvládnete to?
Rád bych. Chci odmaturovat v květnu, abych se pak už mohl věnovat sportu naplno.
Jste členem Sokola Opava, ale hostujete v Dukle Praha. Proč ne ve Vítkovicích, kam to máte blíže?
To je těžké. To nechci komentovat. Jsem zkrátka v Dukle.
V této sezoně zažíváte přechod od juniorů k mužům. Je to velký skok?
Měl jsem z toho trochu strach, ale vše probíhá bez problémů. Člověk musí na sobě více makat, aby se zařadil mezi dospělé.
