Na trati dlouhé 21,1 kilometrů je dělí více než pět minut. Zatímco elitní český maratonec Jiří Homoláč zvládne půlmaraton za 1:03,50 hodiny, českobudějovický závodník David Vaš je o 5 minut a 23 vteřin pomalejší.
Kromě toho, že oba si svůj osobní rekord zaběhli letos během pražského půlmaratonu, spojuje je ještě jedna věc - k přípravě na dubnový závod využili výhody vysokohorského soustředění.
„Z nadmořské výšky 2 500 metrů pak žijete zhruba dva měsíce po příletu,“ popisuje 26letý Vaš.
Právě on je mužem, kdo českým běžcům ukázal cestu a výhodu náročných tréninkových jednotek v Keni vedle nejlepších závodníků světa. Po návratu začal ihned přepisovat osobní rekordy v řádech minut. Na atletickém republikovém šampionátu se na desetikilometrové trati umístil na čtvrtém místě.
„Ještě 100 metrů před cílem jsem byl na bronzové příčce,“ vzpomíná Vaš, který zažil svou životní běžeckou sezonu.
V březnu vylepšil svůj čas na desetikilometrové trati o minutu. Poté přišlo i rapidní zlepší na zmiňovaném pražském půlmaratonu, pravidelně se umisťoval na předních příčkách běžeckého seriálu RunCzech.
„O tomhle jsem nikdy nesnil. Atletiku dělám teprve šest let,“ svěřil se Vaš.
Ihned začal být pod palbou zvědavých otázek na samotný pobyt, ale i tréninkové metody. „Lidé se hodně zajímali, diskutoval jsem to s předními českými běžci, ale i s hobíky.“
Jedním z nich byl přední český vytrvalec Jiří Homoláč, který před letošní sezonou do Itenu odcestoval rovněž na tříměsíční pobyt. Stanovil si tehdy jasný cíl - postoupit na olympijské hry do brazilského Ria.
„Udělal jsem si v Itenu mnoho kamarádů a Jirkovi jsem tedy mohl zajistit například i ubytování,“ přidává Vaš.
Jiří Homoláč kvalifikační limit pro maratonskou trať pod pěti kruhy nezaběhl. Společně s Vašem se však shodují: „V Keni vás naučí si věřit. Oni doslova běhají o život. U nás, když nedoběhnete maraton v Praze, nic se neděje. Oba jsme se vrátili a chtěli závodit - prodat svou formu.“
Ještě před dvěma lety byl keňský Iten pro české běžce nedostupný a neobjevený. Po Vašově misi se do podvědomí českých běžců postupně dostává.
„Já měl tu odvahu. Určitě někdo i předtím do Keni odcestoval, ale na tak dlouhou dobu, navíc strávenou tréninkem, si pravděpodobně nikdo netroufl,“ soudí.
Ještě před svým odletem slýchával: Sedřeš se tam, nebudeš jim stačit, přetrénuješ se.
„Všechno se to klidně může stát,“ připouští. „Keňané běhají naprosto jiné časy než vy. Toužíte se jim vyrovnat. Musíte to zvládnout v hlavě a běhat podle svých možností.“
Iten Vašovi i Homoláčovi učaroval, a tak zimní měsíce opět oba stráví v Mekce vytrvalostního běhu. Společně, ale opět s jinými cíly.
„Jirka pomýšlí na maratonský závod při olympiádě v Tokiu 2020, to se mě zatím asi netýká,“ říká Vaš. „Já se toužím zlepšovat hlavně na poloviční trati.“
A co ta královská, maratonská?
„Na to je ještě čas. Musím hodně zrychlit, protože chci běžet v dobrém čase. Pokud bych teď začal běhat maraton, už tolik nezrychlím,“ poodhaluje svou budoucnost Vaš.
