„Jsem nesmírně šťastná, byl to můj první titul v dospělácké kategorii,“ mohla si 24letá atletka odškrtnout další splněný cíl. „Už jsem to párkrát zažila v mládeži,“ připomněla Křížková dřívější úspěchy. Startovala i na juniorském mistrovství světa 2013 v italském Rieti.
Finále v Ostravě bylo hodně vyrovnané, vyhrála jste jen o 12 centimetrů. Ale vy jediná jste se dostala přes šest metrů. Byly to nervy až do konce?
Ano, jelikož jsem nebyla největší favoritka a skákala jsem pátá od konce, tak jsem čekala až do posledního pokusu, jak odpoví soupeřky. Ale brala jsem to sportovně, i když jsem vyhrát samozřejmě chtěla.
Připouštíte, že jste nebyla favoritka, s jakými plány jste tedy do závodu šla?
Chtěla jsem medaili, už mám tři bronzy z předchozích let. Být pod stupni vítězů, tak bych byla hodně smutná. Na druhou stranu kdybych skočila přes 620, asi by mi nevadilo být bez medaile. Ale věděla jsem, že můžu i vyhrát.
Odměnila už jste se nějak za titul? Jaká byla oslava?
Pořádně jsem se ještě ani neodměnila. Jen jsme v Otravě zašli na dobrou večeři. Druhý den mě totiž čekala ještě štafeta na 4x200 metrů.
Tu jste také na dráze vyhrály, ale pak jste byly diskvalifikované. Velkou radost vystřídalo obrovské zklamání?
Takhle bych to neřekla, ale zklamané jsme byly. Tohle se v atletice bohužel stává, v hale zvlášť.
Ještě se vraťme k té dálce. Limit na halové mistrovství Evropy v Glasgow (645 centimetrů) byl pro vás příliš daleko?
Nakonec jo, i když se musím přiznat, že jsem před sezonou po té metě po očku pokukovala. Myslela jsem, že by se to mohlo povést.
Dá se říct, že pro vás už teď halová sezona skončila?
Ano, teď jsem si dala od atletiky týden úplné volno.
Kdy začnete s přípravou na letní sezonu?
Příští týden začneme pozvolna, pak budeme zátěž zvyšovat. V březnu bych chtěla jet na soustředění někam do tepla, zřejmě na Kanárské ostrovy. Pak mě čeká pobyt v Nymburce a dál uvidíme, protože mě čekají státnice, tak to bude trochu komplikovanější.
Tak povídejte o studiu. Čím budete, pokud školu úspěšně zakončíte?
Doufám, že na jaře budu inženýrka ekonomie a rok na to i inženýrka přes potraviny. Studuju dvě školy naráz.
Jak to jde skloubit s vrcholovou atletikou?
Jedna škola je dálkově, ta mi zabere pár víkendů. Trošku náročnější to je ve zkouškovém období. (úsměv)
A atletický vrchol pro léto? Domácí šampionát pod širým nebem?
To určitě. A pak bych se ráda nominovala na světovou Univerziádu, i když limity jsou nastavené také poměrně vysoko. Zase budou kolem 650 centimetrů, ale mohlo by to snad vyjít. Jen musím prodat, co mám natrénováno.
Ještě se zeptám na jednu věc. Žijete v Praze, nezkoušela jste tam i závodit?
Ale jo, byla jsem tři roky v tréninkové skupině Martiny Blažkové po boku Denisy Rosolové a dalších hvězd. Jenže... Přišlo mi to jako taková továrna na atlety, tak jsem se vrátila k trenérovi do Českých Budějovic (Jiří Couf - pozn. aut.), u kterého jsem vyrůstala. A protože jsem chtěla dál závodit v extralize, zvolila jsem Plzeň. Atletika je tady na rozkvětu, líbí se mi, jak to dělají. Jsem tady maximálně spokojená.
