Vyzkoušet si maraton v New Yorku není pro amatérského běžce jednoduché. Maximální počet startujících je 30 tisíc, 20 tisíc míst je vyhrazeno pro domácí závodníky a o zbytek se podělí svět. "Třeba v mojí kategorii byl limit 3 hodiny 30 minut na maraton nebo hodinu a 39 minut na půlmaraton," upozornila jednačtyřicetiletá Vavrejnová, která začala s maratonským mučením koketovat před osmi lety. O start se letos ucházelo 90 tisíc běžců a na některé z těch, kteří za limitem zaostali, se ještě usměje štěstí v loterii.
Tragédie málem vzala chuť
Tisíce nadšenců už od června hřála newyorská pozvánka na letošní ročník. Vážili si jí a pečlivě opatrovali, vždyť maraton lokálního významu, jehož počátky sahají do 70. let, se postupem doby zařadil mezi prestižní světové události. 11. září došlo k teroristickým útokům na Spojené státy. Na sport najednou ani pomyšlení, navíc podobné podniky jsou lákavým cílem fanatiků.
Odpovědní uvažovali, jestli nemají závod zrušit. Pak se rozhodli. Každé dva dny chodily vybraným účastníkům maily, v nichž pořadatelé uklidňovali, že se běžci nemají čeho obávat a zaručovali jim nesmírně přísná bezpečnostní opatření. "Opravdu jsem se bála, váhala jsem, ale nakonec jsem si řekla: když už jsem splnila pro mě tak těžký limit, pojedu," podotkla Věra Vavrejnová. Z původně dvaačtyřiceti přihlášených Čechů si pocity v cíli závodu nakonec vychutnalo osm.
Velký den v dějinách New Yorku
Neděle 4. listopadu. Neuvěřitelná masa běžců nervózně podupává na startu na Staten Islandu, zlatavé paprsky podzimního slunce hladí ohromující panorama monstrózního Manhattanu. "Najít v takovém mumraji někoho známého nebo dalšího Čecha je nemožné," kroutí hlavou Věra Vavrejnová. Všude se skví modrá, bílá a červená - barvy americké vlajky. Závodníci mají na tričkách fotografie obětí, které zahynuly při útoku, diváků se kolem trati sešlo na jeden milion, kolona hasičských aut i sami bojovníci s přírodními pohromami nemohou chybět. Vzpomínají na své kolegy, kteří chtěli chránit lidské životy a sami podlehli.
Starosta New Yorku Rudolph Giuliani řeční, že není důležitějšího závodu v Americe, že všichni přišli uctít nevinné mrtvé. Pohrává si s city svých voličů. V očích lidí se zalesknou slzy, nikdo se za ně nestydí. "United We Run" (Běžíme svorně), zní motto manifestačního klání. "Běhal mi mráz po zádech, opravdu to bylo hodně emotivní," kývá hlavou česká běžkyně.
Masa se dala do pohybu
Pak už se závodí, obrovitá masa se dává do pohybu. V úvodních kilometrech není doslova kam šlápnout, pomalejší brzdí lépe připravené. Dokud je sil dost, každý třímá v ruce vlaječku a skládá hold boji za svobodnější svět. Diváci, kteří v tisícovkách lemují trasu, hlasitě povzbuzují úplně každého. "Až už mě jejich řev začínal vadit. Při pražském maratonu si o nás každý řekne, že jsme blázni a možná chvíli zatleská. Tady to bylo šílené," vypravuje Věra Vavrejnová.
Po 32. kilometru už každé lidské tělo umdlévá, místo cukrů se spalují tuky a jde do tuhého. Manifestace končí a nastává souboj se sebou samým. "Potom už atmosféru závodu příliš nevnímáte, konec kochání, každý toho má plné zuby." Poslední a zdánlivě nekonečné metry jsou najednou minulostí, v cíli přichází vysvobození. "Dobíhá se po asfaltu, takže vám narozdíl od finiše po pražských kočičích hlavách ani neslezou nehty na nohou."
Do cíle v časovém limitu šesti hodin dorazilo 22 663 běžců, mezi nimi osm Čechů. Na celkovém 1367. místě a jako první z nich skončila Hana Pecháčková (3:16:37), 3 677. příčku obsadila Věra Vavrejnová (3:39:50), 4288. doběhl sedmačtyřicetiletý Libor Rouček (3:44:04). Měli lepší čas než slovenský premiér Mikuláš Dzurinda, který patřil mezi velké osobnosti závodu. "V Košicích mě Dzurinda porazil, v New Yorku jsem mu to vrátila," usmívá se Vavrejnová.
Bezpečnost především
Pořadatelé nelhali, o bezpečnost bylo postaráno maximálně. V okolí trati hlídkovalo více než 5000 policistů, několik stovek tajných agentů a nad New Yorkem létaly vrtulníky. Na střechách číhali ostřelovači. Účastníci mohli mít věci pouze v průhledných igelitových pytlích. "Než jsme vyběhli, minimálně osmkrát nás kontrolovali, každý se musel prokázat čipem a startovním číslem." Pořadatelé na všechny apelovali, aby si během závodu nebrali od diváků nic k jídlu ani k pití a vyvarovali se tak možné nákaze antraxem. Občerstvení bylo povoleno jen u oficiálních stanovišť. Celá akce nakonec proběhla bez vážnějšího incidentu.
"Neměla jsem strach, ale v hlavě hlodal červíček pochybností. Spolu s tisícovkami lidí se tlačíte na mostě ve chvíli, kdy kdosi prohlásí, že by to mohl být další z potenciálních terčů útoku. Kdekoliv na ulici se mezi vás může vřítit maniak, oblečený do dynamitu a ani tisíce policistů ho nezastaví. Ale bylo to krásné," líčí Věra Vavrejnová, jedna z mnoha českých maratonských náruživců. Poštěstilo se jí absolvovat premiéru na Newyorském maratonu v ročníku, jenž předčil všechny předchozí.
 Věra Vavrejnová v cíli Newyorského maratonu |
