Dle všech dostupných studií Semenyaová mužem není. Sama tvrdí: „Cítím se jako žena. Když jdu na závod, jsem žena.“
Hladina testosteronu v krvi 28leté Jihoafričanky je však třikrát vyšší, než je u žen běžné, a zásadně překračuje pravidly IAAF povolenou mez. Mnozí poukazují, že její biologické rysy jí dávají nefér výhodu v soutěžích žen. Ona nicméně namítá: „Způsobilost ke startu v této kategorii nesmí být podmíněna úrovní hormonů.“
Složitý případ rozdmýchává otázky klasifikace mužů, žen a případného třetího pohlaví.
Otázky o významu slova diskriminace ve sportu.
Otázky, kdo je vlastně oprávněn stanovit hranice pro kategorii žen.
Už dvakrát IAAF rozhodla, že se Semenyaová musí podrobit hormonální léčbě, jež uměle zredukuje její hladinu testosteronu. Verdikt IAAF z roku 2011 však v roce 2015 Sportovní arbitráž CAS zrušila (přičemž v tomto mezidobí běhala Jihoafričanka jednoznačně pomalejší časy).
Lékaři a vědci oslovení IAAF poté provedli testování 1 100 atletek převážně ze středních tratí a vypracovali podrobnější a propracovanější studie o zjevné výhodě Semenyaové a jí podobných žen.
Caster SemenyaováVývoj její kauzy přehledně |
IAAF následně schválila pravidlo, podle nějž od 8. května 2019 mohly atletky s nadměrným testosteronem závodit na tratích od 400 do 1500 metrů pouze tehdy, pokud podstoupily šestiměsíční hormonální léčbu, která sníží jejich hladinu testosteronu pod stanovenou hranici (pět nanomolů na litr krve).
„Ženy s nadměrným testosteronem vynikají převážně na těchto tratích, získaly na nich už 30 medailí z olympiád a mistrovství světa, i když v celkové populaci žen se jejich počet pohybuje v desetinách procenta,“ uvádí ve své studii právnička Doriane Colemanová, bývalá atletka na středních tratích.
Nezakážou mi běhat
Povinné snižování testosteronu se má týkat nejen Semenyaové, ale například i Francine Niyonsabaové z Burundi, stříbrné atletky z běhu na 800 metrů na hrách v Riu 2016. „Toto pravidlo je odůvodnitelné,“ uvedla Sportovní arbitráž CAS, u které už tentokrát argumenty IAAF obstály.
Jenže neobstály u švýcarského civilního soudu, kam se Semenyaová odvolala. Ten povinnost hormonální léčby v předběžném řízení zrušil a zamítl i následné odvolání IAAF. Atletická asociace má do 25. června dodat další důkazy na podporu svého pravidla.
Semenyaová redukování vlastního testosteronu rázně odmítá: „Nejsem idiot, proč bych měla brát nějaké léky? Jsem čistá atletka, ne podvodník. Ať se zaměří na doping, ne na nás. Žádný lék si nevezmu,“ prohlásila, když minulý týden vyhrála na netradiční trati 2000 metrů menší mítink v Paříži. Před Niyonsabaovou.
Francine Niyonsabaová z Burundi
„Oni (IAAF) pořád mluví, já pořád vítězím. Není to krásné?“ napsala pak Semenyaová na Twitter. List The South African vyšel s titulkem: „Vítězstvím v Paříži se vysmála IAAF.“
Pro stanici BBC Jihoafričanka sdělila: „Bůh mi daroval moji kariéru a jedině on ji může ukončit. Žádný člověk nemá právo mi cokoliv nařizovat a zakazovat mi běhat.“
A kdyby jí přesto v budoucnu nedovolili bez zmiňované léčby závodit na 800 metrů? „Tak to nic neznamená,“ řekla. „Na osmistovce jsem vyhrála všechno, co jsem chtěla. Jsem talentovaná sportovkyně, nemám obavy. Mohu uspět v jakékoliv disciplíně, může to být 100, 200 metrů, dálka, sedmiboj, stačí jmenovat.“
Úsilí IAAF, aby podstoupila hormonální léčbu, odsoudily jak Světová zdravotnická organizace, tak Rada OSN pro lidská práva. Její ředitelka Liesl Gerntholtzová konstatovala: „Ženy s mezipohlavními variacemi mají stejné právo na důstojnost a kontrolu nad svými těly jako jiné ženy. IAAF je vylučuje na základě jejich přirozené hormonální úrovně. Proto je pravidlo IAAF diskriminační vůči všem ženám.“
Budou závody pro třetí pohlaví?
S ostrými protesty proti IAAF vystupuje též jihoafrická vláda hrozící vážným politickým konfliktem. Pravidlo bylo dokonce označeno za útok na atletky z rozvojových zemí.
„Přitom Semenyaová mění sport a vnáší do něj novou energii. Je hrdou a silnou vůdčí osobností pro všechny lesbické barevné ženy,“ píše Nadia Neophytouová, amatérská maratonkyně a novinářka z Jižní Afriky, pracující v New Yorku.
Snad i proto časopis Time zařadil Semenyaovou mezi 100 nejvlivnějších osobností roku.
Černobílé vidění v jejím případě není možné. Doriane Colemanová, spolupracující s IAAF, upozorňuje: „Rozhodnutí o nutné hormonální léčbě není nikterak zaměřeno proti akceptování lidí s mezipohlavními znaky ve společnosti. Usiluje pouze o to umožnit ženským atletkám závodit na stejné úrovni.“
Jak tedy tento atletický gordický uzel rozetnout?
Šéflékař IAAF Stéphane Bermon očekává, že do 10 let bude vytvořena kategorie pro takzvané třetí pohlaví.
Na tuto vizi český šéftrenér Tomáš Dvořák už dříve reagoval: „Doufám, že ne. Neumím si představit, že by na atletických akcích byl závod pro jednu dvě atletky/atlety.“
Bývalý šéf německé atletiky Clemens Prokop navrhuje raději pořádat společně závody žen s normálními i vysokými hladinami testosteronu, ale vyhlašovat oddělené pořadí.
Caster Semenyaová se zlatou medailí na olympijských hrách v Riu de Janeiro.
Případ možná skončí až u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Ovšem jak vyzdvihl Edwin Moses, někdejší olympijský šampion a suverén na trati 400 metrů překážek: „Ať už tato neuvěřitelně složitá kauza propojující sport, boj za lidská práva i politiku dopadne jakkoliv, může mít historický přínos k pochopení biologického pohlaví člověka.“
