Museli vás dlouho přesvědčovat?
Zase tolik ne. Věděl jsem, že budu mít za sebou dobrý tým lidí – a hlavně: Ali Juck coby manažer mítinku je pro mě zárukou, že by to mělo dopadnout dobře. Funkce ředitele je spíš takovým zastřešením. Ředitel je úspěšný podle toho, jaké lidi má pod sebou. A Ali má čuch na atlety i na dobrou skladbu závodů. On jediný v téhle republice.
Učíte se od něj? Lákala by vás jednou jeho práce?
Ne. To zabere moc času, lítání po světě, shánění lidí. Maximálně bych mohl dělat manažera jedné superšpičce. Ale tak jako Ali, to ne. On je akční člověk, workoholik.
Zato vy jste si už zvykl na usedlejší život?
V něčem asi jo. Jsem starší, možná i klidnější. Doma jsem spokojený. Nebaví mě nikam chodit a jezdit.
Stává se vám, že se vzbudíte a říkáte si: Dneska mám chuť si zasportovat?
Ne, taková rána neznám. Dneska jsem poprvé po dvou měsících šel na chvíli do posilovny a vůbec mě to tam nebavilo. Chybí mi motivace.
Tělo si odvyklo pohybu?
Spíš jsem líný.
Jak rychle jste přišel o soutěživost?
Hned jak jsem skončil. Ale jde jen o atletickou soutěživost. Třeba na fotbale nebo na tenisu o pivko ji mám pořád.
Při čem tedy nejvíc vybíjíte energii?
Přijedu domu a malá (jedenapůlroční dcera) je tak aktivní, že mi energii vybije hned. Když jsem ji teď hlídal v obchoďáku, naběhal jsem nejvíc kilometrů za poslední půlrok.
Funkcí nemáte málo: ředitel mítinku, trenér, člen Českého i Mezinárodního olympijského výboru, tvář projektu za dodržování dopravních předpisů, majitel rekreačního zařízení, otec. Není toho až moc?
Je, ale nejvíc času jednoznačně zabere trenéřina. Všechno ostatní se dá zvládat mnohem jednodušeji.
Nehrozí tedy, že kvůli přemíře funkcí něco šidíte?
Já bych to neošidil. Moje kluky (svěřence) rozhodně ne. Cítím směrem k nim osobní zodpovědnost. Dávám jim všechno, co je možné.
Ležíte proto po večerech v odborných knížkách?
To ne. Asi bych občas měl, ale spíš se hrabu ve svých denících a porovnávám.
Po světovém rekordu Barbory Špotákové se psalo, že Česko je oštěpařská velmoc. Přitom zástupy oštěpařů rozhodně nemáme, že?
Oni nejsou nikde, snad jen ve Finsku. My jsme velmoc jen pro tuhle chvíli, ale chybí nám na rozdíl od Finů tradice. Nemáme dlouhodobě různé lidi ve špičce, jen nárazově.
Kolik je u nás dospělých oštěpařů?
Takových čtyřicet, možná víc. Docela dost kluků hází i po práci.
Když před týdnem hodila Špotáková světové maximum, jak jste se o něm dozvěděl?
Na svatbě, kde jsem byl jako host. Obřad končil a soused mi volá, že hodila svěťák.
Čekal jste to?
Když do Stuttgartu odjížděla, cítil jsem, že energie v ní je a že může hodit daleko. Nepředpokládal jsem, že hodí rekord, ale připravená na něj byla. To není náhoda. K rekordu její letošní výkonnost směřovala.
Jaký procentuální podíl na něm máte?
Žádný. Párkrát do roka jí poradím. Bere, že o oštěpu něco vím. A cením si její schopnosti, jak některé mé rady dokáže uprostřed tréninku zrealizovat. To je dar.
Takže jste její mentor?
Nevím, co jsem. Poradit si nechá. Jinak jí do přípravy nezasahuji.
Naznačoval jste, že možná budete trenérem jen do roku 2012...
Ale neřekl jsem, že potom stoprocentně odejdu. Čtyři roky jím určitě budu. A pak? Nikdy nevíte. Kdybych se tu dostal do nějakých konfliktů, klidně se seberu a budu se raději starat o rekreační zařízení, které jsem koupil na Slovensku. Docela dobře se rozběhlo.
Co je pro vás největší "opruz" z funkcí, které nyní děláte?
Sedět na schůzích. Zvlášť když někteří lidé se moc rádi poslouchají. Ale celkově to není tak zlé. O slovenský byznys se mi stará kamarád, já tam zajedu třikrát do roka. MOV, to jsou tři schůze ročně. ČOV zasedá jednou za měsíc. A pražský mítink bude sice nárazově časově náročný, ale s dobrým týmem ho snad zvládnu.
Začátkem roku se bude znovu volit předseda ČOV. Nechystáte se podruhé kandidovat?
Určitě ne. Nikdo mě neoslovoval. Všichni vědí, že už do toho jít nechci. Zjistil jsem, že to není moje parketa.
Je dobře, že se o post znovu uchází současný šéf ČOV Milan Jirásek?
Sice kdysi naznačoval, že už kandidovat nebude, ale svým způsobem to špatně není. Milan má určité názory, které podle mě ideální nejsou, ale na druhou stranu je to člověk, který umí komunikovat a dlouhodobě to tu vede. Nejde se do neznáma, není hrozba, že bude průšvih.
Jaká vlastně je podle vás sportovní diplomacie. Víc politika, nebo byznys?
Všechno dohromady. Předseda ČOV musí získat finanční prostředky, zabezpečit svazy, sportovce, hledat kompromisy, odolávat tlakům. Ve vrcholných funkcích, jako je šéf MOV, pod tou obrovskou zátěží strašně rychle zestárnete. Jacques Rogge není dlouho ve funkci a přitom je vidět, že občas už toho má dost. Zvlášť letos.
Chtěl byste být šéfem MOV?
Nechtěl. Neměl bych na to. Na to musí být neskutečně silná osobnost.
Vy charizma máte také. Přemluvil jste i premiéra Topolánka, aby jel na olympiádu do Číny.
Prostě jsem za ním šel. Státníci dávají obrovské peníze na sport a bývá normální, že pak na takové akce premiér nebo prezident jedou, aby podpořili reprezentanty, kteří jsou v tu chvíli nositelé české vlajky, vyslanci země. Politika je o tom, že hájíte zájmy občanů, ne?
Souhlasíte s názorem premiéra Topolánka, že olympiáda byla neúspěšná a že je potřeba změnit financování sportu?
Že byla neúspěšná, si nemyslím. Byla úspěšná díky třem zlatým medailím. Zlato je zlato. Ano, získali jsme celkově méně medailí než na poslední olympiádě. Ale nesmíme mít velké oči, zase tak velký národ nejsme. Je chybou, že se u nás páté šesté místo tolik nebere. Na olympiádě je 10 600 sportovců z celého světa. To je strašně malé číslo na to, kolik lidí sport dělá. Pak skončíte desátý a je to špatně. Přitom jste nejlepší z nejlepších. Sport je v tomhle možná krutý.
A to jeho financování?
Stát na něj dává hodně peněz, má právo udělat si analýzy, co by se mohlo změnit. Spousta lidí se teď bojí. Ale bojí se opravdu o ty sportovce?
Takže si také myslíte, že peníze nejdou vždy do sportovců, ale do přebytečných lidí okolo?
Samozřejmě. Ale je těžké se v tom vyznat. Peníze se ze státního rozpočtu přerozdělují. Něco jde do resortů, něco do ČOV, ČSTV, svazů. Já třeba nevím, jaký účel ještě má ČSTV. Pro mě je to blbost. Obrovské množství dalších lidí, platů, budov. Ty peníze by se přitom mohly použít pro sportovce.
Kteří by si zasloužili podobně špičková zařízení jako v cizině?
Bylo by to krásné, ale kde vzít peníze? A navíc: než člověk něco rozbije, je potřeba se podívat, co je funkční a co ne. Je potřeba podporovat mládež, protože členská základna se ztrácí. Vina není jen u rodičů, ale vůbec tu nejsou špičkoví trenéři. Někteří trénují zadarmo nebo za pár šupů. A my tu pak nadáváme, co naučili děti za techniku. Spíš můžeme být rádi, že tam někdo s dětmi je.
Jak by tedy mělo podle vás vypadat ideální financování sportu?
Vůbec nevím, znám jen malou škálu problému. Nejdřív si musíme říct, co chceme. Sportující mládež, které ubývá, je jeden problém. A pak je tu reprezentace, která by měla přinášet velké úspěchy. Snažme se tedy, ať se úspěšné sporty udrží úspěšné a ty ostatní namotivujme. Peníze přerozdělujme přímo přes svazy, které by měly být největšími nositeli zodpovědnosti.
Neobáváte se však, že snaha o změnu systému může s sebou přinést zrušení Dukly?
Tomu nevěřím. Ani by to nebylo ku prospěchu věci. Ale změnám v celém systému sportu se rozhodně nebráním. Někde je to opravdu zastaralé a zakořeněné, voda je pořád stejná, klidná. A všichni jsou spokojení, hlavně aby to tak zůstalo. Pro sportovce by se přitom mělo dělat víc. Lidi si myslí, jak se špičkoví sportovci mají strašně dobře, ale oni často nedosahují ani průměrných platů. I tady na Dukle. Sportovci a trenéři, kteří jsou nevojáci, tu dostanou smlouvu jen na jeden rok. To není dobré. S takovou smlouvou vám pak nikdo nedá ani půjčku.
. Hrdost se lidem nedá nařídit -
|
