"Byl jsem strašně nervózní," hledá atlet příčinu neúspěchu. "A závod jsem nezvládl takticky. Běžel jsem jako trubka."
Že jste nervózní, jste říkal už týden před odletem. Nervozitu se tedy nepodařilo odbourat?
Vůbec ne. Nervózní jsem byl strašně. A závod jsem si pokazil už na začátku. Při seběhu mě dva soupeři zavřeli a už se mi s tím nepovedlo nic udělat. Nějak jsem se lekl nebo co... prostě jsem to zkazil. Asi jsem si vybral nováčkovskou daň. Na druhou stranu, musím to brát tak, že úspěchem pro mě byla už nominace a splnění limitu.
Vítěz čtvrtky Wisman běžel ve finále 45,89, ale pátý Buck zaběhl čas 46,93, což je jenom o tři setiny rychlejší, než váš čas zaběhnutý čtrnáct dnů před mistrovstvím. Při jeho zopakování jste mohl jít daleko...
To jsou kdyby. Ale mrzelo mě to hodně, na postup stačilo běžet 47,5, což bylo v mých silách. Můj vrchol přišel o něco dřív, už na republikovém mistrovství.
Jaká byla atmosféra šampionátu?
Skvělá. Lidi fandili, atmosféra byla úžasná.
Dráha vám seděla?
Trochu to pružilo, přišlo mi, že dráha je podobná jako ve Stromovce. Na tréninku před závodem mi to běhalo dobře, říkal jsem si, že to půjde. A pak jsem běžel jako trubka.
Slavila česká výprava překážkářské medaile, které Škrobáková se Svobodou získali hned na úvod evropského šampionátu?
Bydleli jsme společně na hotelu, takže oslava proběhla. Já se ale neúčastnil, chytil jsem nějakou rýmu, tak jsem odpočíval.
Halová sezona je na konci. Co pro vás bude vrcholem pod otevřeným nebem?
I přes nepovedený Turín se mi halová sezona povedla, hlavně z osobáku mám radost. A věřím, že dobré výkony přijdou i v létě. Jedním z vrcholů by měla být Superliga Evropského poháru družstev.
Předpokládám, že jedním z vašich cílů bude také vylepšit si osobák...
Určitě. Zatím mám venku 47,14 a věřím, že to stlačím dolů.
