Když máte před pokusem o hattrick z republikového šampionátu a nový traťový rekord k tomu, minuty před startem jsou hektické a vůbec ne podle vašich představ.
Alespoň takhle to měla sedmadvacetiletá Moira Stewartová. „Tradičně jsme přijeli pozdě, frmol, fronta na čísla, někdo se mnou chce dělat rozhovor, někdo chce fotku, další přejí hodně štěstí… No, a je půl hodina do startu a já nejsem rozcvičená!“ popisovala předzávodní mumraj.
Když pak závod odstartoval, Stewartová tušila, že je v problému. „Tempo bylo nakopnuté. Běžely jsme strašně rychle.“ Před Běchovicemi měla třítýdenní volno, což se v takové chvíli hned projevilo.
„I když to při běhu může znít divně, tak jsem cítila, že se mi třesou nohy, že to v nich ještě není. Že ještě nejsou navyknuté na rychlé tempo.“
Přesto se dokázala vzdálit i své největší soupeřce Tereze Hrochové. „Vlastně se mi běželo dobře jen chviličku, a to ještě díky tomu, že jsem cítila, jak Terka odpadla. Spadl ze mě stresík, ale jinak jsem si ten závod moc neužila,“ přiznala.
Stewartová potřetí za sebou vyhrála Běchovice, mezi muži nejrychlejší Zajíc |
Až pod závěrečné stoupání běžela ve skupině s muži. „To mám na Běchovicích hrozně ráda, protože ti kluci mi vždycky hodně pomůžou a já nemusím řešit nic okolo. Pro holky je to podle mě velká výhoda, že se tu můžeme zaháknout za chlapy,“ našla přeci jen světlá místa.
Traťový rekord z roku 2014 Keňanky Nancy Wambuaové o dvanáct sekund Stewartové odolal, podle česko-skotské běžkyně především vinou přepáleného začátku. „První pětku jsme běželi za 16:10, a to je strašně rychlé. Ty poslední dva kiláky už jsem se prostě jen plahočila.“
Moira Stewartová vítězí mezi ženami ve 126. ročníku běžeckého závodu Běchovice-Praha
Stewartová se nakonec „doplahočila“ v čase 33:30 pro už třetí vítězství závodu a zároveň republikový hattrick.
Hlavně nezkapat
Mezi muži to ani zdaleka nebylo představení jednoho závodníka, jaké předvedla v ženské kategorii Stewartová.
Dvaadvacetiletý Martin Zajíc neměl na obhajobu svého mistrovského titulu z loňska ideální přípravu. Dva týdny před závodem ho skolilo nachlazení, teprve minulou neděli se vrátil do plného tréninku. „Doufal jsem v zázrak,“ vyprávěl.
Utekl z vojny, nezastavily ho nemoci ani zranění. Běchovický rekordman Kříž |
První kilometr po startu chtěl určovat tempo a pak se zařadit za jiné závodníky. Jenže to nebylo tak jednoduché.
Za Patrika Vebra, který běžel na čele a zdál se na závod skvěle připravený, se nešlo Zajícovi zaháknout. „Velkou část jsem proto běžel vedle Patrika, což z hlediska taktiky nebylo úplně ideální. Musel jsem rozrážet vítr, a to bere to sílu.“
Přesto dokázal reagovat na Vebrovo tempo a ve stoupání dva kilometry před cílem byl ze všech závodníků jediný, který s Vebrem zůstal. Zároveň ale cítil, že mu dochází síly.
„Do sedmého kilometru to bylo dobré, potom to klesání je nepříjemné, a pak už to prostě bolelo… to i pěšky musí bolet,“ komentoval. „Ke konci jsem se snažil už jen přežít, tam nebyla žádná velká taktika.“
K rozhodujícímu vzepětí se odhodlal na poslední pětistovce a zatímco ze sebe ždímal poslední zbytky sil, ukázalo se, že Vebr už žádné v rezervě nemá.
„Nechtěl jsem nastoupit moc brzo, abych nezkapal. Byl jsem úplně na hraně,“ popisoval poslední stovky metrů. I tak se Vebrovi kousek po kousku vzdaloval.
Běchovický závod je kromě své dlouhé historie speciální také v tom, že měří 10 031 metrů. „A těch třicet jedna metrů navíc mi dalo hodně zabrat,“ přiznal Zajíc.
Martin Zajíc vítězí ve 126. ročníku běžeckého závodu Běchovice-Praha
Když proťal cílovou pásku, zhroutil se na zem a ztěžka oddechoval. Stříbrný Vebr svému přemožiteli gratuloval, úspěšný obhájce titulu republikového šampiona však ještě dlouho zůstával ležet na asfaltu. Na nohy se nakonec zvedl až s pomocí zdravotníků.
„Moc jsem si na obhajobu nevěřil, ale vyšlo to úplně nejlépe, jak mohlo,“ rozdával ale už za pár minut úsměvy.
