„Nechoval jsem se zodpovědněji, ale měl jsem štěstí, že žádné z dřívějších zranění mě teď nelimitovalo. Asi všechny neduhy zůstaly někde pod pokličkou,“ liboval si. Místo léčení bolístek tak teď řeší spíše silnější únavu. „Stihl jsem toho v přípravě fakt hodně.“
V usilovném tréninku pokračoval po vydařené halové části sezony, kterou vyšperkoval stříbrem z evropského šampionátu. Sám přiznává, že jeho nejlepší pokus (21,90 metru) byl hoden zlata. „Každý chce na nejvyšší příčky. Věděl jsem, že na ně fyzicky mám. Jen mě trošku překvapilo, že se medaile rozdávaly až na takových metrech.“
Ital Weir ho překonal pokusem 22,06 metru, třetí Ukrajinec Kokoško předvedl vrh do vzdálenosti 21,84. „Byl to opravdu boj až do konce. Vzpomínám na to skvěle, bylo z toho sice jen stříbro, ale zároveň moje čtvrtá medaile z halové Evropy v řadě,“ hodnotil.
Venkovní sezonu rozjede v úterý 23. května na Memoriálu Ludvíka Daňka v Turnově. „Moc se na něj těším, ačkoliv tam nebývá dobré počasí.“ Tentokrát ovšem předpověď slibuje slunečno a teploty okolo 24 stupňů. „Doma budu hladit křišťálovou kouli, aby to vydrželo,“ vtipkoval.
Přesnou metu, kterou by na úvod rád předvedl, si nestanovil, přesto doufá, že bude atakovat 22 metrů. „Nemůžu nic slibovat, ale tréninkové ukazatele byly dobré.“
Podle Staňka se navíc jedná o ideální závod na začátek. „Není to pouťák, ale ani Diamantová liga, nebo zlatý mítink, kde vás tahají, že musíte být v tolik tam a za chvíli zase jinde.“
Ovšem i velkých klání si užije do sytosti. Kromě mistrovství světa v Budapešti bude startovat na Evropských hrách, Zlaté tretře v Ostravě i na všech závodech Diamantové ligy, kde se bude pravidelně potkávat s těmi nejlepšími. „Budeme se fackovat často,“ smál se. „Navíc je příští rok olympiáda, takže je srovnání se světovými koulaři důležité.“
Závodní zápřah se hodí i vzhledem k srpnovému mistrovství světa, navíc se většina klání koná příhodně pro Staňka v Evropě. „Místo šesti hodin poletím jednu, potom cestování nemá takový dopad na návrat do tréninkového procesu,“ pochvaloval si.
A těší se i na pravidelné setkávání s cílevědomými konkurenty. „Už se mi z nich nerozklepou kolena, ale je lepší, když se vidíte. S některými mám navíc dobré vztahy. Nejlepší asi udržuju s Joem Kovacsem, to je největší pohodář a Ryan Crouser je taky super kluk. V Evropě mě nemají moc rádi, když jsem jim teď sbíral medaile,“ smál se.
Navíc si obrovsky cení, že nemusí žádný z mítinků vynechat, koulaři mají k dispozici v Diamantové lize většinou jen osm míst. „Když vezmete tři Američany, jednoho Brazilce a Novozélanďana, najednou tolik prostoru nezbývá.“
Právě silní soupeři ho můžou tlačit k překonání osobního rekordu, který pod širým nebem činí 22,01 metru.
„Uspět v téhle generaci je obrovsky těžké. Dříve stačilo na první místo i 22 metrů a byli jste za krále, dneska jste rádi za šesté místo. Ale Evropa se rychle posouvá, což platí i pro mě. Čím jsem starší, tím lépe zvládám pracovat s tělem, vím, kdy povolit a kdy přidat. Ještě jsem neřekl poslední slovo.“
A nejraději by ze sebe vydal to nejlepší na pařížských hrách v příštím roce. „Dvě olympiády jsem pokazil, tak do třetice si myslím, že už jsem dost starý na to, abych si štěstí vybral.“
Zároveň přiznává, že nad zápolením pod pěti kruhy ještě příliš nepřemýšlí. „Olympiáda je ještě daleko, teď mám před sebou mistrovství světa a spoustu dalších důležitých závodů.“
Na nich by chtěl Staněk předvést kvalitní výkony a po posledních úspěších má rozhodně na co navazovat.