Začalo to při závodě na tři tisíce metrů v osmé třídě.
Petermanová doběhla závod a v cíli se skácela k zemi. Byla zmatená. Vyděšená.
Další velká výstraha přišla loni na podzim. Čtvrt míle před cílem přespolního běhu ztratila Petermanová vědomí. Trvalo 40 minut, než se zase probrala. Rodiče ji odvezli do nemocnice, kde dostala na několik týdnů zákaz závodění.
Místo běhání po závodech obíhala doktory. 35 dnů nosila přístroj, který monitoroval chování jejího srdce. Žádné problémy ale neodhalil, a tak mohla dívka dál závodit.
Proč kolabuje zrovna v cíli?
Až doktor Switzer, kardiolog z Buffala, v lednu po podrobných testech odhalil přesnou povahu postižení, která Petermanovou trápí. Neurokardiogenní synkopa (NCS), tedy stav, kdy osoba ztrácí vědomí kvůli náhlému poklesu tlaku krve a zpomalení srdeční frekvence.
Proč se jí to děje zrovna v cíli, na to doktoři nepřišli. Podle otce Dalea ji v závodu drží při vědomí odhodlání, které ji dožene do finiše, až pak se začne realita ztrácet...
Atletka Sam Petermanová (uprostřed) bojuje kromě soupeřek i s vlastním tělem
Právě Dale Peterman si se studentkou střední školy Sweet Home poblíž Buffala už užil své. Čeká v cíli takřka všech jejích závodů, s oranžovým kloboukem na hlavě a ve stejnobarevném zářivém triku.
Výrazné oblečení ho má odlišit, aby jeho dcera věděla, kdo se o ni v kritickou chvíli postará. Jen co překročí cílovou čáru, padá do Daleových rukou. A on započne cvičení, které si v průběhu let už zautomatizoval.
Odtáhne ji na trávu, položí na zem, nabídne vodu. Natáhne Sam nohy, aby obnovil normální průtok krve a pomohl jí zase nabýt vědomí. Někdy se začne ptát: „Kolik ti je? Kde žiješ? Co je dneska za den?“
Doufá, že zvýší povědomí o nemoci
Jeho dcera si leckdy konce závodů ani nepamatuje. Snaží se však soustředit na to, aby nezkolabovala. Přestože ji v cíli vždy čeká pomoc, ví, jaká jsou možná rizika. Spíš než ze samotné ztráty vědomí pramení hlavně z pádu. „A když tam táta není, bolí to hodně,“ citoval Petermanovou list New York Times.
Přesto se dál pouští do soubojů nejen se soupeřkami na dráze, ale i se svým postižením. A úspěšně: v letošní sezoně vyhrála oddílová klání na 800 a 1 500 metrů. Zároveň doufá, že běháním zvýší povědomí o NCS.
„Je to opravdu těžké. Nikdy nevíte, kdy to na vás přijde.“
Tolikrát už padla k zemi, ale dál statečně vstává.
