Specifikem akce přitom není jen to, že se výsledky atletů počítají do celkového pořadí národů. Celý tým je během víkendu pohromadě. Kdo nezávodí, podporuje ostatní v jejich snažení. A atleti se vesměs shodují, že podpora ostatních přebíjí případnou nervozitu, která by mohla pramenit ze zodpovědnosti za výsledek celého týmu.
„V tom je to dobré,“ pochvaluje si dálkař Radek Juška. „Já mám fandění rád, hodně. Určitě se díky tomu podávají lepší výkony.“
Tréninkový ovál u stadionu Pankrition v Hérakleionu
Výhled ze stadionu Pankrition v Hérakleionu. Zde budou čeští atleti bojovat o návrat do superligy ME družstev
Stadion Pankrition v Hérakleionu. Zde budou čeští atleti bojovat o návrat do superligy ME družstev
S tím souhlasí i překážkářka Zuzana Hejnová: „Je to vždycky něco jiného, když se závodí za tým, je tam týmový duch a člověk má jiný pocit, než když závodí sám za sebe. Připadá mi, že se tam spoustu lidí předvede mnohem lépe.“
Pravidla týmové akce ale mohou zároveň vést atlety k tomu, aby se soustředili zejména na umístění a zisk co nejvyššího množství bodů, ne tak na samotný výkon. „Když člověk vidí, že vyhrává, tak ho to potom nežene dopředu, protože ví, že udělal body a šetří se na další disciplínu, kterou má jít,“ řekl běžec Pavel Maslák.
Mistrovství Evropy družstev není jedinou vrcholnou akcí, kde se atleti sejdou pohromadě. Nikde jinde se ale zpravidla nepotkají v takovém počtu. Cesta do Řecka je tak pro ně zároveň příležitostí, jak potkat kolegy, které přes rok tolik nevídají.
„Takhle v klidu se normálně nesejdeme. Povíme si zážitky, to mám na tom ráda,“ vykládá Špotáková. V neděli po závodech se koná týmová večeře, která by - snad - měla být i příležitostí k menším oslavám návratu do superligy.
„I když všichni jsou docela unavení po fyzickém i psychickém zápřahu, tak si to dokážeme užít. Dáme si pivo nebo skleničku vína, nic velkého,“ přibližuje Hejnová.
Nedělním večerem týmové snažení skončí. A atleti se znovu vydají do solitérských bojů.
