Rok po tornádu jdou atleti v Hodoníně do nového, budou hostit MČR

Atletický svátek, který bude zároveň symbolem obnovy celého regionu po loňském tornádu, se chystá v Hodoníně. Za dva týdny, tedy přesně rok poté, co ničivý živel na Hodonínsku a Břeclavsku napáchal škody za 15 miliard korun, se tam na opraveném stadionu odehraje mistrovství republiky. K tomu, aby se mohlo konat, přispěla i solidarita mezi sportovci.

Stadion v Hodoníně, na němž se míjí atleti s fotbalisty, má nový tartanový ovál, rozšířený o dvě dráhy, opravou prošla travnatá plocha, hlavní tribuna dostala novou střechu a tribuna naproti je po demolici naopak celá pryč.

Za tři měsíce prošel stadion takovou obnovou, že doslova voní novotou a bude schopen 24. až 25. června hostit špičkovou atletiku při domácím šampionátu. Práce se na něm udělal pořádný kus, ale nad tím, co bylo z celé rekonstrukce nejtěžší, nemusí hodonínský atletický trenér a také zastupitel na tamní radnici Lukáš Lípa (Hnutí PRO Hodonín) přemýšlet moc dlouho.

„Nejtěžší bylo věřit, že se všechno stihne v termínu, v němž to bylo vzhledem k mistrovství republiky potřeba,“ rekapituluje. Odhaduje, že bez časového tlaku by podobné opravy mohly trvat až půl roku. „Tady se to zvládlo od března do května. Na to, že bylo potřeba strhnout povrch a položit nový, udělat nové žlaby, nové obruby, rozšířit dráhu, dodělat asfalt a všechno kolem, je to šibeniční lhůta. Pracovalo se i o víkendech,“ říká.

Nezastírá, že až na nový tartanový ovál vyběhnou závodníci, bude to pro něho emotivní záležitost. Na stadionu Lípa sám závodil, věnoval se dálce a trojskoku. Pár set metrů odtud bydlí, v přilehlé základní škole učí.

Se svým otcem, rovněž atletem, se loni 24. června na zničený stadion vydali hned večer odeznění tornáda. „Pobrečel jsem si. Ten pohled byl tristní. Chyběla střecha, všude byly rozházené trosky, ve vedlejší škole se ještě před pár hodinami učila děcka a teď měla vymlácená okna... dojde vám, co všechno ještě horšího se mohlo stát. Bylo to velmi těžké,“ ohlíží se Lípa.

Kdo tornádo na Hodonínsku před rokem zažil, zřejmě na něho nikdy nezapomene. Co se však konkrétně stadionu týká, tam se již nyní dá považovat za minulost. Před pár dny ho kvůli propagaci mistrovství navštívili představitelé Českého atletického svazu, v týdnu si na jeho plochu chystali nástup fotbalisté. Ti se vrací domů z azylu v Šardicích, kde vybojovali postup z divize do třetí ligy.

Všechno směřuje k tomu, aby se zde na konci června sešla domácí atletická elita včetně několika hodonínských odchovanců. I z plakátů na akci lákají mílař Filip Sasínek a oštěpař Vítězslav Veselý, a čeká se, zda se prosadí mladí běžci Matěj Hřebačka nebo David Tříska.

Lípa je z pozice ředitele mistrovství republiky zvědavý, jak si závodníci ve staronovém prostředí povedou a jakých výkonů budou dosahovat. Nově položený povrch v tom může sehrát roli.

„Nestavíme stadion na to, aby se na něm dvakrát do roka konala velká akce. Potřebujeme ho pro každodenní trénink dětí a pro ně musí být povrch šetrnější. Nemůžeme ho mít tvrdý jako je třeba v Brně na VUT, kde se běhá po extra tvrdém a tím pádem i rychlejším Mondu. To je hutná hmota, rychlá, ale nechcete na tom celý rok trénovat,“ uvažuje.

Stadion by měl mít mezinárodní certifikát. Rekonstrukci plánovali a prováděli odborníci, svoje slovo však měl i rodák Veselý, bronzový oštěpař z minulé olympiády v Tokiu.

„Jsme spolužáci ze základky. Víťovi se rozběžiště pro oštěpařské soutěže zdálo krátké, tak jsme ho umístili na druhou stranu a natáhli jsme ho o nějakých pět metrů. Doufám, že to Víťovi bude stačit,“ směje se Lípa. Kamaráda si dobírá: „Když mu táhne na čtyřicet, mohl by se zamyslet, jestli se musí rozbíhat tak daleko!“

Nyní již na stadionu vládne dobrá nálada, časy však byly krušné. Opravy za 12 milionů korun byly v režii města a atletického klubu, čeká se na dotaci z Národní sportovní agentury (a návazně na to i kraje) a zhruba 950 tisíc korun se podařilo vybrat ve sbírce veřejnosti na transparentním účtu. Za tyto peníze se pořizoval tzv. mobiliář, tedy doskočiště po skok do výšky, klec pro diskaře a kladiváře, kamera do časomíry (ta byla jen opravena) a další nezbytné vybavení.

Že stadion velkou akcí ožije přesně rok po tornádu je částečně i shodou okolností. Svoji kandidaturu na pořadatelství podával Hodonín ještě před ním. Taktéž o rozšíření oválu o dvě dráhy, aby vyhovoval reglementu soutěže, se uvažovalo ještě dřív, než si slovo vzal přírodní živel.

„Z původního stadionu se po tornádu nedalo v rámci oprav použít skoro nic. Tartan se nedá recyklovat, ten se musí strhnout a položit nový. Jestli jsme použili pár pletivových dílců z oplocení, tak je to moc,“ líčí Lípa.

Až když si byl se svým organizačním štábem jistý, že se všechno stihne, mohla začít běžet propagace.

V budoucnu by se opravy měly týkat i stávající hlavní tribuny, která dostala novou střechu, ale je původní.

Pomáhaly oddíly i sportovci

Kdo byl loni na místě a mohl, pomáhal při odstraňování škod po tornádu osobně. Kdo tuto možnost neměl, přispěl „na dálku“ penězi. Na bezmála milion korun se na transparentním účtu, založeném ve spolupráci AK Hodonín a Českého atletického svazu, složili atleti, trenéři a činovníci. Přispěl i účastník zimní olympiády v roce 1975 v severské kombinaci František Zeman.

Do sbírky se zapojilo několik desítek atletických oddílů, mnohé z nich poslaly čtyřcifernou částku. Jeden z nejvyšších příspěvků (30 tisíc korun) poslal TJ Sokol Horní Počernice, plzeňská škodovka pro změnu slíbila tisíc korun za každou ze svých medailí z následujícího mistrovství republiky ve Zlíně. Přivezla jich patnáct. Královéhradečtí sokolové přidali za každého svého člena 50 korun a vybrali tedy 20 tisíc.