„Měla jsem potíže s trávením, nebylo to vůbec příjemné. Všechno to navíc vyvrcholilo někdy koncem ledna, kdy jsem podstoupila vyšetření a zjistilo se, že mám intoleranci lepku, vajec a mléčných výrobků. To byla hlavní příčina všeho,“ ohlíží se Maršánová.
Nakonec se ale nejen na dráze úspěšná závodnice dokázala dát dohromady a mistrovství republiky pro ni dopadlo nejlíp, jak mohlo. I když na přípravu prakticky neměla žádný čas.
„Všechny ty informace jsem se dozvěděla zhruba dva týdny před republikou. Pár dní jsem z toho byla hodně v šoku, ale nakonec jsem to překonala. Cíleně jsem se na šampionát připravovala nějakých deset dní,“ přibližuje.
Maršánové to nakonec stačilo. Výkonem 9:35,56 minuty si na tříkilometrové trati doběhla pro první zlatou medaili v seniorské kategorii.
„Vůbec jsem nepočítala s tím, že by se to vzhledem k mým problémům mohlo stát,“ diví se sedmadvacetiletá vytrvalkyně.
Navzdory tomu ovšem samotný závod hodnotí velmi kladně. „Všechno se to ustálilo. Běželo se mi luxusně. Neměla jsem v plánu žádný konkrétní čas, takže jsem se nijak nestresovala. Běžela jsem si sama pro sebe. Poslední dvě kola jsem se usmívala na diváky a užívala si to,“ říká spokojeně Maršánová, která ke zlaté medaili přidala ještě stříbrný kov za 4:33,21 minuty na trati dlouhé kilometr a půl.
Medailové ambice bude Maršánová mít i na venkovních drahách.
„Na pětce bych si chtěla zkusit vylepšit svůj osobní rekord a znovu získat nějakou medaili na mistrovství republiky,“ poodkrývá své plány závodnice, jejíž osobní maximum na této trati činí 16:49,59 minuty z roku 2016.
Atletický šampionát ovšem nebude jediný, kterého se Maršánová zúčastní. Rodačka z Rančířova u Jihlavy totiž exceluje také v bězích do vrchu a v plánu má nejdůležitější akce i v této oblasti.
„V červenci se koná mistrovství Evropy v Makedonii a na podzim je svět v Andoře. Na obě akce se chystám,“ vyhlašuje Maršánová.
Na závody nijak zvlášť netrénuje, výhodou je však její trvalá adresa. „Cíleně se na vrchy nepřipravuji. Vše dělám pořád stejně už od dob, kdy jsem tyto závody vůbec neabsolvovala. Bydlím na Vysočině, takže nějaké kopce tu běhám, a to asi zatím stačí,“ směje se.
Všechny ty tréninky, závody, to je opravdu pořádný nápor. Zbývá Maršánové vůbec nějaký čas na odpočinek?
„Moc ho opravdu není, vyhrkne ze sebe. „Je to od závodu k závodu. Samozřejmě bych měla relaxovat, ale to mě moc nebaví. Navíc vždycky, když se mi povede nějaký závod, tak jsem namotivovaná a hned trénuji na další s tím, že dopadne stejně,“ dodává vzápětí.
Na první pohled se zdá, že Lucie Maršánová dominuje hlavně během venkovní části sezony, ale paradoxně se ráda vrací do haly.
„Dřív tomu bylo naopak, ale teď, když běhám ty vrchy, tak se to otáčí. V létě je všechno hrozně hektické a velmi těžko jdou závody skloubit,“ říká Maršánová. A dál přemýšlí nahlas: „V hale má člověk čas soustředit se pouze na jeden typ závodů a mně osobně se v posledních letech tato část sezony povedla lépe.“
Ve výhodách halových závodů má taktéž jasno. „Jak jsem řekla, všechno je stejné. V hale nefouká, nemění se teplota a člověk nemusí řešit vnější vlivy, které letní závody venku provázejí,“ doplňuje.
