Atletickému světu vládne Karibik, továrna na hvězdy

Berlín (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Rekordních 518 tisíc diváků na Olympijském stadionu v Berlíně, 1,4 milionu v berlínských ulicích a miliardy u televizních obrazovek ve 195 zemích světa. Ti všichni sledovali 12. světový šampionát atletů. A viděli zásadní změnu poměru sil na atletické mapě. Teď totiž vládne Karibik.

Všichni členové jamajské zlaté štafety v cíli: Frater, Powell, Bolt a Mullings (zleva) | foto: AP

Jen pohleďte na výsledky. Jamajka (2,6mil. obyvatel): 7 zlatých! Ovládla všechny sprinty s výjimkou 200 m žen.

Trinidad a Tobago (1,2 mil. obyvatel): 3 medaile, 3 finalisté stovky.

Barbados (279 tisíc obyvatel): Triumf na 110 m překážek zásluhou Brathwaitea.

Bahamy (330 tisíc obyvatel): Dvě medaile včetně stříbra ženské štafety.

Antigua (69 tisíc obyvatel): Čtvrtý nejrychlejší muž světa Bailey.

Karibik – USA 26:22

Pokud připočteme tradičně silnou Kubu a její skokany a vrhače, získali atleti z Karibiku v Berlíně 26 cenných kovů, o čtyři víc než Spojené státy, velmoc s 307 miliony obyvatel. Nebo chcete-li: Karibik má dvakrát tolik zlatých medailí než nedávnými dopingovými skandály zdecimované Rusko nebo než celá západní Evropa.

Na tratích do 400 metrů a v obou štafetách, kde spočívá jejich síla, pobrali karibští atleti 20 ze 42 možných medailí!

Podívejte se na mapu atletického světa

Jak si vedli na MS 2009

Jak si to vysvětlit? Vědecký průzkum prokázal, že ve svalech sprinterů z Karibiku je víc než jinde obsažen rychlostní protein actinen A.

Ovšem to je příliš snadná odpověď.

Faktorů vedoucích k úspěchům je celá řada. Genetika. Bezstarostná povaha. Tropické klima umožňující celoroční trénink. Snad i skutečnost, že sprinteři tu často běhají jen na travnatých oválech. "A v neposlední řadě špatná sociální situace," dodává atletický manažer Alfonz Juck.

"Pro mnohé z mladých je tu sport jedinou šancí na vyšší vzdělání a na únik z chudoby," říká Anthony Davis, sportovní ředitel univerzity UTECH v Kingstonu. "Atletika jim otvírá jinak zavřené dveře."

Právě na Jamajce mají léty propracovaný program. Teenageři ze 120 středních škol se utkávají na národním školním mistrovství před 30 tisíci diváků. Tam trenéři z univerzity UTECH vyhlížejí talenty, nabízejí jim stipendia – a pak je učí, jak běhat správně. "Tak objevili imě," líčí Asafa Powell. "Nebyl jsem na škole nejlepší, ale byl jsem hladový učit se."

Továrna na sprintery

 Díky možnosti stipendia na domácích univerzitách stále méně jamajských atletů utíká za hranice, kde by potom běhali v cizích službách, jako Sanya Richardsová za USA či dříve Donovan Bailey za Kanadu.

Jistě, aby se zrodil fenomén Bolt, je zapotřebí cosi navíc. "Vlastnosti, které se poskládají možná jen jednou za 100 let," soudí Juck.

V Berlíně však vítězily také Fraserová, Walkerová, štafety. Jamajka, která na předchozích 11 světových šampionátech nezískala nikdy víc než jedno zlato a ještě v Helsinkách 2005 žádné, jich najednou pobrala sedm. "Jsme světovou továrnou na sprintery," jásala ministryně sportu Olivia Grangeová. Jamajčané triumfují i bez špičkových zařízení a podmínek, jakými disponují atleti USA.

"Náš systém se natolik rozběhl, že Jamajka bude dominovat celou další dekádu," věří sportovní ředitel Davis.

Důkazem mají být prestižní štafety Penn Relay v USA. Mládežnické kategorie tu ovládají mladí Jamajčané. Generace motivovaná Powellem a Boltem.

Z čeho se skládá jamajský zázrak

Viděl jsem loni na Jamajce bujaré večírky, ale i chudé slumy bez základních životních podmínek, nekonečné ulice plné zdánlivé beznaděje.

Prohlížel jsem si travnatou dráhu na univerzitě UTECH, kde takřka celou zimu běhá Asafa Powell, aby šetřil klouby i svaly, i zanedbanou skromnou posilovnu, o níž prohlásil: "Mně stačí."

Slyšel jsem, jak se stadion v Kingstonu, plný atletických "fanatiků", nahlas modlí a zpívá před mezinárodním mítinkem státní hymnu.

Sledoval jsem závodící kluky na zpustlé veřejné pláži, jak si hrají na Powella a spol. Potil jsem se pod tropickým sluncem a chápal, proč Bolt trénuje už od sedmi ráno.

Hovořil jsem i s mladým bezstarostným Boltem. Loni v dubnu mi jej jeho manažer Simms pro jistotu představil slovy: "Tak tohle je Usain." Obličej budoucí megastar tehdy málokdo znal.

Viděl jsem toho na Jamajce stále ještě málo. Přesto věřím, že znám aspoň pár kamínků, z nichž se skládá jamajský sprinterský zázrak.