Jako maminka dvou dcer to máte docela těžké. Přišel první oficiální přítel, stěhování. Jak to vnímáte?
Šárka: Já jsem ráda, že má Denda přítele, který má rozum, je milý a hlavně, že jsou naprosto stejně naladění. Je to fotograf a Denda miluje fotografování. Doufám, že jim to vydrží. Hlavně, že je šťastná.
Denisa: Mamky první reakce byla hezká. Myslím, že s Robim si rozuměla už předtím. My jsme byli asi rok nejlepší kamarádi, takže k nám domů chodil, kolikrát mě i vyzvedával, když jsme spolu jeli do divadla. Je to slušný kluk, a proto je ráda, že jsem si domů přivedla právě jeho. Je to má první vážná známost a navíc ho už tenkrát potkal i můj táta.
Čím vás přítel Denisy nejvíce zaujal?
Šárka: On je hlavně v pohodě. Je o pár let starší než Denda, takže už je takový umírněnější. Umí se o ni postarat, jsou naladění na stejnou notu.
Denisa: Mamka ví i to, že mám tak skvělého kluka, který žehlí, pere, vaří.
Jaké je to pro vás jako pro mámu, která z hnízda pouští svou dceru?
Šárka: Asi pro každou mámu je to těžké, ale já myslím, že je to do života důležité vypustit je včas a nechat je, dát jim tu volnost, aby se to naučily.
Denisa: Myslím si, že je to těžké i pro mě. Je mi to strašně líto, ale jsem ráda, že bydlíme kousek, takže to nemáme k sobě s mamkou daleko.
Šárka: Když je mi smutno, mám naštěstí ještě jednu dceru, ke které se mohu přitulit. Ještě pořád ji mám jako takovou tu malou, i když už jí je patnáct. Také to s ní jednou nastane, pak zůstanu sama. Tedy s pejskem.
Občas se stává, že si rodiče z dětských pokojíčků dělají pracovny.
Šárka: Já jim ty pokojíčky chci nechat, protože věřím, že se budou vracet, byť třeba jenom na návštěvy nebo třeba občas na přespání. Chci jim to nechat tak, jak to mají.
Denisa: Určitě se budeme se ségrou vracet. Nedokázala bych si představit, že se vídáme jednou za měsíc. Myslím si, že naopak se naše vztahy ještě utuží.
Denisa Grossová a Robin Puškáš (30. května 2016)
Co se týče herecké kariéry, bylo to u vás doma náročné, aby si to holky prosadily?
Šárka: Já jsem vždycky pro to, aby to poznaly samy. Deniska to poznala, řekla, že divadlo je fajn, je to něco, co ji baví, ale že by se tím živit rozhodně nechtěla ani náhodou. Natálka má zatím úplně jasno. Ta se tím prostě živit chce, ta to miluje a tu asi z toho pódia těžko stáhnu.
Denisa: To není tak, že by mě divadlo nebavilo. Je to spíš tím, že tíhnu k jinému řemeslu. K fotografii. Něco chystám, zatím to ale nechci říkat.
A co vás baví fotit?
Denisa: Docela mě baví fotit svatby. Je to hrozně hezké a kreativní. Na druhou stranu mám při focení svateb i smutek v duši. Je pořád jedna věc, nad kterou přemýšlím. Každý víkend pozoruji, jak nevěstu bere k oltáři její táta a nebo jak je tam první tanec s rodiči. To já už bohužel nezažiji, což mě mrzí.
