Patnáct let ho diváci vídají na obrazovkách v bílém plášti jako doktora Čestmíra Mázla. Přestože je Petr Rychlý postavě lékaře za mnohé vděčný, když přišla možnost obléct uniformu v nově připravovaném seriálu Co ste hasiči, zmocnila se ho čirá radost. A to nejen herecká. „Patnáct let točím v sádrokartonu. Na place se mi smáli, že Rychlého vypustili do přírody,“ směje se Petr Rychlý.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
V seriálu se objevíte jako velitel dobrovolníků, jehož jméno je nápadně podobné tomu vašemu.
Ano, jmenuje se Petr Pospíšil, což vedle mého jména Petr Rychlý působí až trapně vtipně. Přitom když pan Rudolf Merkner psal scénář, vůbec netušil, že dotyčného budu hrát zrovna já. Inspirací pro tuhle postavu byl prý jistý hasič Láďa z Těptína. Dokonce jsem se na něj jel podívat.
Měl jste s hasičským prostředím nějakou zkušenost?
Náhody podle mě sice neexistují, ale stala se mi jedna taková zvláštní souhra okolností. Ještě než jsem vůbec věděl, že si zahraji v tomhle seriálu, byl jsem požádán spolkem Svatý Florián, zda bych se nestal patronem dobrovolných hasičů. Když mi řekli, že bych spolu s Ilonou Csákovou a Ondřejem Vetchým tvořil jakousi jejich „svatou trojici“, tak mě to potěšilo. Čili od loňského ledna jsem patronem dobrovolných hasičů v České republice.
Kromě zacházení s hasičskou technikou jste se naučil řídit autobus. Herci bývají většinou nadšení, když v rámci přípravy na roli mohou získat novou dovednost. Vnímal jste to tak i vy?
Rozhodně. Navíc řízení autobusu mi strašně záviděl Václav Kopta, který má pro tyhle dopravní prostředky velkou slabost. Mimochodem, moc hezky se mi s ním hrálo. Byl jsem ale nadšený i z jednoho zdánlivě obyčejnějšího důvodu. Všichni si kvůli tomu ze mě dělali legraci. Když to trochu zjednoduším, tak si vezměte, že patnáct let natáčím v sádrokartonu. Ordinaci totiž točíme ve vybaveném ateliéru, kdežto tento seriál vznikal celý v exteriérech. Všechno jsou to reálie.
Na place se mi tedy smáli, že Rychlého vypustili do přírody. Je pravda, že jsem si tuhle změnu užíval. Navíc jsme natáčeli o prázdninách, takže to celé mělo příjemnou atmosféru. I když je pravda, že dotáčky na podzim už tak idylické nebyly. Když běháte v říjnu v tílku a hrajete, že je srpen, už to tak příjemné není. (smích)
Co pro vás byla největší výzva?
Hrozně rád lidi překvapuji a snažím se vždycky po nějaké době zjistit, kde mám, či nemám ještě své limity. Popravdě jsem se chtěl v nové postavě co nejvíc odlišit od Čestmíra Mázla. Co si budeme povídat, ať herec chce, či nechce, téměř vždy je určitým způsobem zaškatulkovaný. I když se tomu mnohdy bráníme a snažíme se z té škatulky vyskočit. Já měl to štěstí, že už se mi to jednou podařilo.
Máte na mysli vystoupení ze škatulky televizního baviče, do níž jste se dostal díky zábavným pořadům v devadesátých letech?
Ano, protože dřív jsem se bohužel, nebo bohudík – to může posoudit asi jen osud – profiloval víc jako zábavný moderátor, než abych předváděl svoje herectví. Na druhou stranu to s sebou neslo fakt, že jsem o to víc pracoval v divadle, abych diváky přesvědčil, že postavy, které hraji, jsou pravdivé.
Potkáváme se v ateliéru Ordinace, dokonce máte na sobě bílý doktorský plášť. Napadá mě, jak moc se ještě snažíte smýt ze sebe postavu Čestmíra Mázla?
Víte, jsem tady už patnáct let. Nedávno jsem viděl takový sestřih, co jsme v Ordinaci všechno odehráli, a víte, co vám řeknu? Jsem na to hrdý. Já sám ten seriál nepovažuji za špatný. Kdyby byl špatný, nevydržel by na trhu takovou dobu. Divák není úplný hlupák.
Petr Rychlý ■ Narodil se 9. srpna 1965 v Praze, dětství však prožil v Nejdku u Karlových Varů. |
Měl jste během tak dlouhé doby někdy chuť skončit?
Samozřejmě měl. Je to patnáct let, za tu dobu chcete dělat i jiné věci. Ale na druhou stranu je tady skvělá parta lidí a teď podle mého i zajímavá zápletka. Nebudu lhát, Ordinace v růžové zahradě se už stala součástí mého života. Proto se roli Čestmíra Mázla nesnažím smýt. Přistupuji k tomu s pokorou, protože svého času mě tato herecká příležitost zachránila.
Zachránila?
Ano, před šestnácti lety se totiž na Nově prakticky ze dne na den rozhodlo, že zábava už se nebude vyrábět. Najednou nebylo nic. Skončily všechny zábavné pořady včetně Natoč to!, Tele Tele a dalších. Od té doby se vlastně zábava nedělá dodnes. Nahradily ji seriály. A tento trend se odstartoval Pojišťovnou štěstí. Později přišla Ulice a Ordinace, která měla být mimochodem původně seriál na dvacet dílů. Moje role byla menší, epizodní a měla se objevit jen v deseti dílech.
Po tátově infarktu jsme si uvědomili, jak je život křehký, říká Rychlý |
Zůstaňme ještě chvilku u televizní zábavy. Jak se z vás vlastně stal bavič a moderátor?
Jako odpověď vám odcituji větu Tomáše Töpfera, který v mé Třinácté komnatě řekl: „Rychlý miluje lidský smích a udělá pro něj všechno. Bude vás bavit až do morku kostí.“ Už od dětství jsem sbíral vtipy, strašně rád jsem je vyprávěl a byl jsem hrozně rád, když se v mé společnosti lidé smáli. Byl jsem takový ten třídní šašek, uměl jsem napodobovat učitele, spolužáky, spolužačky... Po letech si toho všiml režisér František Polák, který mi nabídl velký komický výstup v Šanci. Pak přišla televize Nova a nabídla mi Ptákoviny, které jsem dělal s Bárou Štěpánovou, později to byly Rychlý prachy a pak Natočto!. Někdo si zkrátka všiml, že Rychlý má občas vtipné kecy.
Po letech se z vás pro změnu stal televizní kutil v pořadu Rady ptáka Loskutáka. S něčím podobným jste neměl žádné zkušenosti.
Když přišla tato nabídka, říkal jsem si: Jak bych tomuhle pořadu mohl přispět? Mám dům, zvíře, jezdím na ryby, rád vařím, a tak jsem se nakonec rozhodl, že to zkusím. Dneska jsem za to moc rád, protože ten pořad mě hrozně baví.
Váš přístup k životu se prý hodně změnil od té doby, co jste před osmi lety skončil s infarktem myokardu v pražském IKEMu. Přesto se zdá, že máte práce pořád nad hlavu.
Ono to tak vypadá, ale mám dnes už určité zásady. Jeden den v týdnu mám vždy volno na relaxaci, pokud jedu někam dál než tři sta kilometrů, tak na místě přespávám a neženu už se v noci zpět domů. Opravdu dnes již šetřím energií. Naučil jsem se konečně odpočívat.
Co ste hasičiPůvodní seriálová novinka televize Nova, která podle tvůrců nahlíží do života vesnice Horní v malebném Ladově kraji. Proti sobě stojí dva místní rivalové – Petr Rychlý coby velitel hasičů, který se vrhá do nebezpečných akcí, a Václav Kopta jako úplatný starosta, jenž hodlá hasičskou jednotku zlikvidovat. Přesné datum startu požárnické ságy Nova zatím nesdělila. V rolích dobrovolných hasičů se objeví také Jaromír Nosek či Jana Bernášková. |
Dřív jste to neuměl?
Kdepak. Nedovedl jsem doma být hodinu v klidu. Jakmile jsem seděl dvacet minut, už jsem měl výčitky, že bych měl něco dělat. Teď už je to jiné. Naučil jsem se poslouchat své tělo. Pořád mám na paměti, jak mi pan docent doktor Jan Šochman z IKEMu řekl, že jsem se ke svému tělu choval jako k tanku. Samozřejmě, naše práce je nárazová a nedá se naplánovat na celý rok, takže někdy člověk musí pořádně zapnout, ale pak musí přijít nějaké to volno. Workoholik ale asi pořád jsem. Mám svou práci prostě rád. Na druhou stranu, který herec má čas?
Ve vaší profesi je to buď, anebo. Někteří nemají čas téměř žádný a někteří naopak až moc.
Ano, to se také stává, je to ta smutnější varianta pro herce. Znám to z dob, kdy jsem začínal. Vždycky jsem v divadle zvedl telefon a šel jsem pro Viktora Preisse, Láďu Freje, pro Sváťu Skopala. Pořád jsem čekal na ten první telefon a pořád to nebylo pro mě. (smích) Trvalo to tři roky a pak už se to rozjelo.
Pro vás byl vlastně i loňský rok plný rozjezdů. Ve svých čtyřiapadesáti letech jste si poprvé zahrál v celovečerním filmu Ženská pomsta, který půjde do kin letos. Věřil jste, že příležitost objevit se na stříbrném plátně ještě přijde?
Už jsem tomu nevěřil a prakticky jsem se s tím smířil. A najednou mi zavolal velmi laskavý režisér Dušan Rapoš, který mi dal tu důvěru, že mě obsadil do této komedie. Skvěle jsem si v ní zahrál s Mahulenou Bočanovou, Evou Vejmělkovou a manželku mi zahrála kamarádka Jana Paulová. Za mužskou část to byli Míra Etzler a Robert Jašków. Vidíte, jak se říká, kdo si počká, ten se dočká.
16. března 2018 |
