Po ránu jsem byl vždycky v hajzlu!
"Mám se velice dobře, protože v úterý jsme se s mým psychiatrem asistentem Doubkem domluvili, že změníme léky," přiznává ve své zpovědi Petr Muk a pokračuje: "Jsem teď na Lithiu, což je lék, který bral Miloš Kopecký celý život. Pro mě už je to do budoucna asi taky lék, bez kterého nebudu fungovat. Ten v rámci mé nemoci - bipolární afektivní poruchy, což je maniodepresivní psychóza, stlačuje jak manickou fázi, tak tu depresivní. Já byl po ránu vždycky v hajzlu. Teď se to lepší. Lék tlumí nejrůznější špatné nálady a možnost toho, že by člověk spáchal sebevraždu. Já fakt cítím, že přechod na tento lék mi pomáhá. Nedávno jsme byli s manželkou nakupovat v několika obchodních centrech věci, který chyběly v domácnosti. Říkala, že je to strašně znát, že jsem ve velké pohodě a že výbušnost, kterou mám v období mánie, nálady v období deprese, kdy opravdu nejsem schopen přes den vůbec fungovat, tak viditelně mizí."
Odmítal jsem léky, ale bylo to stále horší
"Nemoc se u mě rozvinula do poměrně nebezpečného stadia možná také proto, že jsem jí zpočátku vůbec nevěnoval pozornost. Vím, že tou nemocí trpím od svých devatenácti let. Od roku osmdesát čtyři do roku devadesát čtyři jsem se však nijak neléčil. Tehdy jsem sice nepil vůbec žádný alkohol, ale přesto jsem trpěl depresemi. Nebylo to nic příjemného, ale byl jsem proti tomu, abych měl brát léky. Když jsme byli se Shalomem podruhé v Izraeli a točili dokument pro Českou televizi, zrovna jsem se propadl do hlubokých depresí, takže jsem tehdy poprosil šéfa Vladimíra Kočandrleho, aby mě posadili do letadla a vrátili zpátky do Prahy. A když nefunguje frontman, tak je to vždycky složitý. Tam kromě režiséra Ivoše Novotného, který je tvrdý chlap, na tom byli špatně snad všichni. Po návratu z Izraele jsem poprvé vyhledal pomoc psychiatra."
Elektrošoky - cítil jsem, jak se dostávám nahoru
"Vloni na jaře jsem se však dostal do stavu, kdy ten propad byl opravdu hluboký. Asistent Doubek v určité chvíli rozhodl, že už mi není možné pomoci jinak, než nasadit elektrošoky. Na jaře jsem jich měl osm a na podzim ještě sedm. Psychiatr Honza Cimický mi říkal, že Miloš Kopecký za celý život těchto elektrošoků podstoupil tuším více než sto padesát. Asistent Doubek si velice dobře pamatuje, kdy Miloš Kopecký přišel ráno na elektrošok, pak se vyspal z narkózy a šel normálně domů. Večer si dal panáka a šel normálně hrát do Divadla Na Vinohradech představení."
O psychiatrii jsem se zajímal od 14 let
"Studoval jsem to už od čtrnácti let, protože jsem chtěl modrou knížku. Ještě jsem vůbec netušil, že ta nemoc u mě někdy propukne. Studoval jsem psychiatrická skripta, ale pořád jsem se nemohl dostat k té správné diagnóze. Pak jsem už chodil za doktorem Höschlem do Bohnic, který mi radil, co mám říkat doktorovi - jako že ráno jsem hotovej, je mi smutno, chce se mi brečet a nechce se mi fungovat. Takže přesně to, co jsem potom zažil na vlastní kůži. Nakonec jsem dostal diagnózu - psychopatie s převažující melancholií po celý rok. A ve střešovické nemocnici s konečnou platností rozhodli, že jsem trvale neschopný vojenské služby."
Plány do blízké budoucnosti. Není jich málo
"Teď jsem hlavně konečně vyklidil svůj nebytový prostor, takže si dělám vlastní studio. Mám nakoupený počítače, magneťák, mixážní pult a patnáct kytar, takže tam všechno stěhuju a už brzy začnu natáčet demonahrávky na další svojí sólovou desku. Na podzim připravujeme koncertní turné, ke kterému vydáme The Best of Petr Muk."
Koncertů se nebojím, připadám si jako v nebi
"Koncertů bude hodně, ale nebojím se. To je totiž zrovna moment, kdy na mně lidi moje problémy nepoznají. I když jsem v depresi, jsem schopen vystoupit. Stejně jako u Miloše Kopeckého ze mě na jevišti najednou všechno spadne a připadám si jak v nebi. Endorfiny se vyplaví nahoru, vidím všechny ty lidi a najednou je všechno jinak."
